Katecheze č. 5

Plodná síla lásky

Cesta, kterou otec nebo matka kráčejí ke svatosti, zahrnuje růst jejich vzájemné lásky a také lásky, kterou věnují svým dětem.

Stát se otcem nebo matkou je nesmírně krásné a působivé povolání. Spočívá v tom, že s Bohem sdílíme sílu lásky, která plodí život v těle i v duchu. Toto povolání trvá po celý život a za všech okolností. Láska mezi mužem a ženou je vždy plodná, i když děti nepřijdou nebo když rodiče zestárnou. Manželé skutečně mohou vždy „rodit“ Boží děti.

Milosrdná a milostivá láska

V knize Exodus čteme, že poté, co se židovský lid klaněl zlatému teleti, zjevil Hospodin Mojžíšovi kvalitu své lásky:

„Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: ‚Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Prokazuje lásku tisícům, odpouští vinu, přestoupení a hřích‘“ (Ex 34,5-7).

Zamysleme se nad těmito dvěma slovy: milosrdný a milostivý. V hebrejštině znějí racham a chesed. Obě znamenají lásku a milosrdenství, ale s důležitými rozdíly, které nám pomohou nahlédnout, jaká cesta ke svatosti vede skrze lásku otce a matky.

Chesed se ve Starém zákoně jako výraz pro milosrdenství a lásku používá nejčastěji. Označuje něhu zahrnující věrnost, jistotu, iniciativu a důvěru, potvrzuje a doprovází, neopouští, zůstává pevná a přináší ujištění.

Racham pochází z rechem, což v hebrejštině označuje lůno – místo, kde se formuje a roste život dítěte: je to láska, která utváří tělo, uchovává, chrání a vyživuje, vítá existenci druhého člověka.

Zjevují se nám tak dva rozměry Boží lásky: jeden je otcovský – mužský a druhý je mateřský – ženský. Mužská láska je prodchnuta něžnou, ale mocnou, akceschopnou energií. Ženská láska naopak vytváří, buduje a vyživuje z niterného pouta. Matka a otec jsou pro své děti zhmotněním takové lásky.

„Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, má v paměti, že jsme jen prach“ (Žl 103,8-14).

Láska otce a matky, kteří přijímají své povolání ke svatosti, jde tak daleko, že koná skutky, kterých je schopen jedině Bůh: tvoří a odpouští.

Ve Starém zákoně jsou totiž dvě činnosti vyhrazeny jedině Bohu: „stvoření“ (hebrejský kořen b-r-’) a „odpuštění“ (hebr. kořen s-l-ch).

Vždy když otec a matka přijmou život a pečují o něj, a vždy když si navzájem odpustí a pokračují v nastoupené cestě, snášejí nebe na zemi. V tu chvíli v nich totiž působí Duch Svatý.

„První nutností je tedy přítomnost otce v rodině. Aby byl nablízku manželce, sdílel všechno: radosti i bolesti, námahy a naděje. Aby byl nablízku dětem, když vyrůstají, hrají si a snaží se, když jsou lehkovážné a úzkostlivé, když jsou povídavé a jsou zamlklé, když se osmělují a obávají, když udělají chybný krok a nalézají novou cestu. Otec musí být přítomný vždycky. Být přítomný však neznamená být kontrolorem, protože otcové, kteří příliš kontrolují, dusí děti a brzdí jejich růst. […] Dobrý otec umí čekat a odpouštět z hloubi srdce. Umí zajisté i rázně napomenout. Není otcem slabým, povolným a sentimentálním. Otec, který umí napomenout, aniž by odradil, dovede také neúnavně chránit.“[1]

„Být matkou neznamená jenom přivést dítě na svět, nýbrž je to také životní volba. Co volí matka? Jaká je volba matky? Životní volbou matky je darovat život. A to je velkolepé, to je krásné! Společnost bez matek by byla nelidská, protože matky dovedou vždycky, i v nejhorších momentech, dosvědčovat něhu, oddanost, mravní sílu. Matky často předávají také nejhlubší smysl náboženské praxe. V prvních modlitbách, v prvních úkonech zbožnosti, které se dítě naučí, je vepsána hodnota víry v život lidské bytosti. Je to poselství, které věřící matky umějí předávat bez velkého vysvětlování. To přijde potom, avšak zárodek víry spočívá v oněch prvních nejdrahocennějších momentech. Bez matek by nejenom nebyli noví věřící, ale víra by také ztratila značnou část své jednoduché a hluboké vroucnosti.“[2]

Doporučujeme, aby si každý našel chvíli, znovu si katechezi přečetl a zamyslel se nad tím, co v jeho srdci konkrétně rezonuje.

Body k diskuzi pro páry/rodiny a v rámci společenství

• Přečtěme si znovu slova papeže Františka a zamysleme se nad tím, jak se nám daří být otcem nebo matkou.
• Láska manželského páru přináší ovoce také v tom, že „rodí“ Boží děti, že jsou duchovním otcem a matkou vlastních dětí i každého člověka, kterého potkají, a předávají jim něžnou, přívětivou, pevnou a jistou lásku Boha Otce. Které duchovní děti nám Bůh svěřuje v tomto okamžiku našeho života?

Další materiály

Papež František, Promluva při generální audienci, 7. ledna 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21313]

Papež František, Promluva při generální audienci, 4. února 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21430]

---

[1] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 4. února 2015.

[2] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 7. ledna 2015.