• Členská schůze Rodinného svazu schválila nové nastavení členských příspěvků

Výbor Rodinného svazu se v průběhu jara 2026 setkal na dvou strategických pracovních jednáních v Brně a v Olomouci. Jeho členové se shodli na tom, že vnímají jako důležité, aby tato střešní organizace ve své činnosti dále pokračovala. V návaznosti na záměr předsedy Jana Zajíčka a místopředsedkyně PhDr. Ing. Marie Oujezdské předat své role ve vedení organizace následovníkům, bude v následujícím období nutné najít nové personální nastavení pro zajištění plnění poslání Rodinného svazu. Součástí jednání členů výboru bylo téma srozumitelného odlišení/oddělení činnosti Rodinného svazu a Národního centra pro rodinu a také potřeba zajistit pro další činnost Rodinného svazu finanční prostředky na hrazení nezbytných nákladů.

Členové výboru se shodli na vhodnosti využívat relevantní dotační tituly a mluvili také o možnostech rozvoje fundraisingu. Shodli se na tom, že tyto zdroje nemohou spolehlivě zaručit stálý příjem, který by pokryl nezbytné náklady, případně alespoň jejich část.

Tomuto požadavku lépe dostojí členské příspěvky, jejichž výši je potřeba pro následující období nově a jasně nastavit.

Výstupem jednání výboru tak byl konkrétní návrh na jejich novou výši ve třech úrovních:

1. základní příspěvek: 4 000 Kč (právnické osoby)
2. mimořádný příspěvek: 1 000 Kč (fyzické osoby)
3. sponzorský příspěvek: (nad 4 000 Kč) – dle možnosti a rozhodnutí člena

Na členské schůzi 19.5.2026 v Újezdě u Uničova přítomní zástupci členských organizací jednomyslně tento návrh odsouhlasili, a to s platností od r. 2026.

Zapsala: T. Jopková

TPR 2027: „Má rodina naději?“

Zástupci center pro rodinu z celé České republiky vybrali motto 19. ročníku kampaně Týden pro rodinu během dvoudenního jednání Rodinného svazu ČR, které se uskutečnilo 19.–20. května 2026 v bývalém kapucínském klášteře v Újezdě u Uničova. Kampaň v roce 2027 ponese otázku: „Má rodina naději?“

Nové motto vzniklo jako reakce na současnou situaci rodin i atmosféru dnešní společnosti. Účastníci diskuse hledali téma, které by otevřelo širší veřejnou debatu o postavení rodiny a o tom, zda jsou rodiny skutečně vnímány jako hodnota hodná podpory a dlouhodobých investic.Přestože lidé rodinu často označují za jednu z největších životních hodnot, ne vždy tomu odpovídá míra podpory a pozornosti, kterou rodiny ve společnosti dostávají. Rodina bývá vnímána jako samozřejmost, přestože založit a dlouhodobě udržet funkční vztahy vyžaduje úsilí, čas i odvahu. Otazník v mottu vyjadřuje nejen nejistoty současné doby, ale také výzvu celé společnosti k zamyšlení, zda rodinu skutečně považujeme za hodnotu hodnou ochrany a ocenění jejího nezastupitelného přínosu. po celé republice. Cílem kampaně je podporovat mezigenerační vztahy, posilovat rodinné vazby a otevírat veřejnou diskusi o významu rodiny pro společnost.

Aktivity a metodické listy budou dostupné na podzim letošního roku na webu www.tydenprorodinu.cz.Více: https://www.rodinnysvaz.cz/motto-tydne-pro-rodinu-2027-zni-ma-rodina-nadeji/

• Potenciál center pro rodinu: profesionalizace, viditelnost a dopad na společnost

Reflexe a výstupy ze setkání center pro rodinu v Újezdě u Uničova, 19.–20. 5. 2026

Součástí setkání center pro rodinu v Újezdě u Uničova bylo také, za přítomnosti delegáta ČBK pro rodiny arcibiskupa Mons. Josefa Nuzíka a biskupského vikáře pro pastoraci P. Pavla Macury společné zamyšlení nad současným postavením center, jejich potenciálem, výzvami i budoucím směřováním. V diskusích opakovaně zaznívalo, že centra pro rodinu mají ve společnosti mnohem větší význam, než jak jsou dnes často vnímána – a zároveň, že stojí před potřebou další profesionalizace, větší viditelnosti a schopnosti lépe pojmenovat i doložit svůj přínos.

Účastníci zdůrazňovali, že centra nejsou pouze organizátory aktivit nebo volnočasových programů, byť tato činnost je pro preevangelizaci a navazování vztahů důležitá. Dále byl zmiňován potenciál pro prevenci osamělosti, posilování rodičovských kompetencí, budování komunit i mezigenerační solidarity. Centra pro rodinu mohou být i místem bezpečí, doprovázení a často i prvního kontaktu rodin v obtížných situacích. V prostředí rostoucí nejistoty a polarizace vnímají potřebu ukazovat tvář Boha, který člověka přijímá, doprovází a nabízí milosrdenství, nikoli odsouzení.

Přítomní hovořili o tom, že právě rodiny dnes často potřebují zakusit především přijetí, bezpečí a naději. Centra proto vnímají své poslání jako prostor otevřenosti a blízkosti, kde nejsou dopředu daná očekávání na „dokonalost“, aby mohl být přijat.

Zaznívalo, že centra jsou volána být místem:

• lidskosti a laskavosti,
• naslouchání bez rychlého souzení,
• podpory vztahů,
• obnovy důvěry,
• a konkrétní služby člověku v jeho každodennosti.

Právě skrze obyčejnou blízkost, doprovázení rodin, podporu rodičů, pomoc v krizích nebo vytváření komunit mohou centra ukazovat obraz Boha, který je blízko člověku a neopouští ho ani ve složitých situacích.

Současně zaznívalo, že tato služba není jednoduchá a vyžaduje velkou vnitřní stabilitu pracovníků i dobrovolníků. O to více byla zdůrazněna potřeba péče o ty, kteří nesou odpovědnost za druhé – zejména péči o aktivní a věřící rodiny, které bývají dlouhodobě nositeli života ve farnostech, komunitách i samotných centrech. Mnohé z nich nesou velkou míru odpovědnosti, služby a angažovanosti, často na hranici svých sil. Pokud nemají vyhořet, potřebují také podporu, doprovázení, ocenění a prostor pro obnovu.

Centra tak vnímají své poslání nejen jako praktickou pomoc rodinám, ale také jako tiché a konkrétní svědectví o tom, že člověk má hodnotu, vztahy mají smysl a naděje není naivitou, ale nezbytnou součástí zdravé společnosti.

Zároveň centra jasně vnímají, že jejich poslání nesměřuje pouze dovnitř církevního prostředí. Opakovaně zaznělo, že chtějí být „solí a kvasem“ celé společnosti. Neuzavírat se do sebe, ale vstupovat do veřejného prostoru, reagovat na aktuální potřeby rodin a nabízet zkušenost vztahovosti, solidarity a lidské blízkosti i lidem, kteří jsou od církve vzdáleni.

Centra vnímají, že mají společnosti co nabídnout:

• zkušenost s doprovázením rodin,
• podporu vztahů a komunit,
• prevenci osamělosti a rozpadu vztahů,
• mezigenerační propojení,
• podporu rodičovství,
• práci s dobrovolníky,
• vytváření bezpečného prostoru pro sdílení a růst.

Diskuse zároveň ukázaly, že centra často velmi dobře vnímají konkrétní dopady své práce – byť zatím převážně v kvalitativní rovině: příběhy rodin, zlepšení vztahů, větší propojení lidí, snížení izolace, posílení rodičovských kompetencí nebo vznik nových komunitních vazeb.

Do budoucna však zaznívá potřeba naučit se tyto dopady více také měřit a vyhodnocovat. Ne proto, aby se z center staly „výkonové organizace“, ale aby dokázaly:

• lépe obhájit význam své práce,
• vstupovat do systémových debat,
• získávat podporu partnerů a donorů,
• a efektivněji žádat o granty a financování.

Jako konkrétní úkol do budoucna zazněla potřeba hledat způsoby, jak vedle lidského a vztahového rozměru práce center zachytit také jejich širší společenský dopad – například v oblasti prevence rozpadu vztahů, podpory duševního zdraví, prevence osamělosti nebo posilování komunitní soudržnosti.

Velkým tématem byla také otázka viditelnosti. Centra často odvádějí kvalitní a potřebnou práci, ale veřejnost o ní neví. Pokud mají oslovit další rodiny a nové generace, potřebují:

• být více vidět ve veřejném prostoru,
• lépe komunikovat svou činnost,
• profesionálněji pracovat s prezentací a marketingem,
• využívat média a sociální sítě,
• jasněji pojmenovávat, co konkrétně nabízejí,
• a vytvářet srozumitelnou identitu center.

Současně zazněla potřeba další profesionalizace:

• vzdělávání pracovníků,
• metodické podpory,
• sdílení dobré praxe,
• větší spolupráce mezi centry,
• podpory projektového a grantového managementu,
• a dlouhodobější strategie rozvoje.

Profesionalizace přitom není chápána jako opuštění lidskosti nebo dobrovolnického ducha, ale jako cesta k větší stabilitě, důvěryhodnosti a schopnosti dlouhodobě sloužit rodinám i celé společnosti.

Setkání v Újezdě u Uničova tak ukázalo, že centra pro rodinu vnímají svou roli nejen jako poskytovatelé služeb, ale jako důležití aktéři podpory vztahů, soudržnosti a naděje ve společnosti. Aby však mohla tento potenciál plně rozvinout, potřebují být více vidět, lépe propojené, odborně posílené a schopné srozumitelně ukazovat dopad své práce.

Zapsala: J. Otradovcová

• Materiály ke stažení