Novou ředitelkou Národního centra pro rodinu (NCR) se k 1. září 2025 stává paní PhDr. Mgr. et Mgr. Jaroslava Otradovcová. Dovoluji si proto našim příznivcům nabídnout krátké ohlédnutí za rodinnou politikou v České republice, kterou jsem měla možnost sledovat od roku 2001 díky tomu, že se jí NCR zabývalo od svého založení v roce 1996.

Odbor rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí vznikl v roce 2004. Vzniku předcházely dlouhé diskuse jeho zastánců, prvního ředitele NCR PhDr. Josefa Zemana, CSc. nevyjímaje, se zainteresovanými politiky. Za všechny jmenujme poslance PSP Tomáše Kvapila, který se nejvíce zasloužil o vznik jak odboru na MPSV, tak o vznik Stálé komise pro rodinu Poslanecké sněmovny, Soutěže obec přátelská rodině a národního dotačního titulu Rodina, který společně se Soutěží uvolnil finanční prostředky pro vznik opatření rodinné politiky v obcích, a tím podpořil i vznik krajských rodinných politik. V roce 2004 byla vytvořena první koncepce státní rodinné politiky, pracovní skupinu vedl PhDr. Josef Zeman, CSc.

NCR pořádá od roku 1999 až dosud ve spolupráci s Výborem pro sociální politiku Senátu Parlamentu ČR mezinárodní konference o rodinné politice. Konference původně sloužily téměř výlučně k přenosu příkladů dobré praxe ze zahraničí a v současné době se věnují aktuálním otázkám rodinné politiky, i v evropském kontextu.

Centra pro rodinu, která úzce spolupracují s NCR, zejména ve střešní organizaci Rodinný svaz ČR, se stala od devadesátých let těmi, kdo nabízejí primární prevenci rozpadu vztahů, i když se tehdy o tomto druhu prevence vůbec nehovořilo. Nejedno centrum přispívalo od počátku své existence opatřeními rodinné politiky v rámci své obce i kraje.

Díky zahraničním zkušenostem se v NCR dařilo rozlišovat opatření rodinné politiky, sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Domnívám se, že ani dnes se ministrům odpovědným za rodinnou politiku často nedaří postavit ji jako rovnocenného a sebevědomého partnera vůči opatřením v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti.

V průběhu let jsme proto formulovali vlastní představy o opatřeních rodinné politiky. Jsou stále k dispozici na našich webových stránkách:

S čím zápasí současná rodina (rok 2010)

Co očekáváme od rodinné politiky (rok 2017)

Dluhy státu vůči rodině (rok 2021)

Dluhy státu vůči rodině II (rok 2025)

Naším velkým zájmem je i regionální rodinná politika. Zde byly opět velmi důležité zahraniční zkušenosti. Těší nás ale, že v současné době se naopak mohou naši sousedé učit od našich krajů. Zde jedno srovnání s rodinnou politikou Dolního Rakouska. V této publikaci najde laskavý čtenář i, v porovnání s ČR, neuvěřitelný přehled tzv. rodinných svazů, které jedinečným způsobem umožňují participaci rodin na veřejném životě. Vřele doporučujeme k přečtení.

Sledujeme i seniorskou politiku posledních let. Věnujeme jí pozornost nejen v rámci našich mezinárodních konferencí, ale i zcela prakticky v mezigeneračních projektech NCR.

A jakou budoucnost má česká rodinná politika?

V současné době čelí celá společnost demografické krizi, způsobené dosud nebývalým propadem porodnosti. Najít řešení v podobě jednotlivých opatření (např. bydlení, finanční podpora), která by zvedla počet narozených dětí, je zřejmě výzva pro zájemce o Nobelovu cenu. Na základě naší práce jsem přesvědčena, že cesta z krize vede přes mezigenerační vztahy, které budou považovány za celospolečenský zájem. To znamená budou pro ně zcela vědomě a „nahlas“ vytvářeny podmínky, k nimž v neposlední řadě patří prohlubování kompetencí, které tyto vztahy umožňují. A třeba se potom bude rodit i více dětí, protože rodiny budou stabilnější a lidé se nebudou bát realizovat svoje rodinná přání…

Ze srdce přeji Jarce a jejím milým kolegyním radost a vytrvalost v práci a držím palce.