Proč přibývá lidí bez partnerského vztahu? Nakolik jde o svobodnou volbu a nakolik o nenaplněnou touhu po vztahu? A co lidem, kteří partnera chtějí, jeho nalezení dnes usnadňuje nebo komplikuje? Těmto otázkám se věnoval odborný kulatý stůl Singles v současné společnosti: Osobní volba, nebo společenská výzva?, který na Krajském úřadě Jihomoravského kraje 22. října 2026 uspořádal Jihomoravský kraj a Národní centrum pro rodinu.

Podle Marie Jílkové, předsedkyně Komise sociálně-zdravotní Rady Jihomoravského kraje, totiž rodinná politika nezačíná až narozením dítěte: „Úkolem rodinné politiky je také vytvářet prostředí, ve kterém mohou vznikat a rozvíjet se kvalitní mezilidské vztahy. Veřejná správa samozřejmě nemá lidem vybírat partnery, ale může přispívat k tomu, aby měli kde se přirozeně potkávat a nebyli odkázáni jen na online svět.“

Setkání propojilo aktuální výzkumná data se zkušenostmi psychoterapie, seznamovací praxe, komunitních aktivit, mladých lidí i veřejné správy. Jeho cílem nebylo hledat univerzální návod, jak mají lidé žít, ale lépe rozlišit rozdílné situace, které se pod označením singles skrývají, a pojmenovat témata, jimž má smysl věnovat další odbornou pozornost. „Rodinnou politiku chápeme jako oblast, která má vycházet z reálného života lidí a naslouchat tomu, co se ve společnosti mění. Nechceme lidem organizovat partnerský život, ale můžeme přemýšlet, zda existují podmínky a přirozená místa, která lidem umožňují setkávat se, vytvářet vztahy a nebýt sociálně izolovaní,“ vysvětlila záměr setkání organizátorka Jana Pízová z oddělení SPO a rodinné politiky JMK.

Singles nejsou jedna skupina

Data z výzkumu Současná česká rodina  prezentovaná prof. Martinem Kreidlem z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ukázala, že bez partnera žije přibližně 18 % lidí ve věku 21 až 74 let. Za nedobrovolně single se označuje 15 % nezadaných mužů a 5 % žen; mezi muži ve věku 21–39 let jde přibližně o každého pátého. Nejčastěji lidé uvádějí, že dosud nepotkali vhodného partnera. Výrazně rozdílná je také spokojenost se životem bez partnera: lidé, kteří o vážný vztah nestojí, ji hodnotí v průměru 8,1 bodu z deseti, zatímco nedobrovolně nezadaní 3,4 bodu. Přibližně 65 % nezadaných vztah aktivně nehledá, ale zároveň se mu nebrání. „Právě tady vidíme důvod, proč téma neuzavírat jednoduchým tvrzením, že dnešní lidé partnerství nechtějí nebo že si single život zvolili,“ upozornil prof. Kreidl. „Část lidí je bez vztahu je podle dat spokojená a je důležité to respektovat. Na kulatém stole se lidé zaměřovali na ty, kteří po blízkém vztahu touží, ale dlouhodobě se jim jej nedaří navázat,“ doplnila další z organizátorek Jaroslava Otradovcová z Národního centra pro rodinu.Na otázku, co se děje mezi přáním vztah mít a skutečným krokem k němu, reagovala psychoterapeutka Hana Lukešová Bartáková z Taktem z. ú. Ze své praxe sdílela, jak do navazování partnerských vztahů vstupují předchozí zkušenosti, očekávání, obavy i schopnost člověka vytvářet blízkost. Zdůraznila, že odborná podpora je vždy individuální a vychází z konkrétních potřeb a zakázky klienta.

Na tento pohled navázala Jitka Vlachová Uhnavá, redaktorka Téma.21, která se současnému seznamování věnuje i ve své publicistické práci. Ve vlastním orientačním šetření a zejména v kvalitativních rozhovorech s mladými lidmi zaznamenala dva opakující se motivy: absenci pozitivního vztahového vzoru a obavu, že vlastní partnerský vztah dopadne podobně jako vztah rodičů. Přestože nešlo o reprezentativní výzkum, v rozhovorech lidí se zkušeností s rozvodem rodičů, nevěrou, dlouhodobými konflikty či opakovanými partnerskými změnami se objevovala nejen nejistota v tom, jak stabilní vztah budovat, ale někdy i hlubší nedůvěra v jeho dlouhodobou udržitelnost. „Nejde tedy jen o to, že člověku může chybět vztahový vzor, o který by se mohl opřít. V některých příbězích se objevuje i obava: můžu vůbec věřit, že můj vztah dopadne jinak než vztah mých rodičů?“ shrnula Uhnavá.

Více možností k seznámení ještě nemusí znamenat snazší cestu ke vztahu

O zkušenosti ze současného seznamování hovořila Kristýna Mertlová, zakladatelka agentury DATE2K a platformy Mingly. Upozornila na paradox dnešního seznamování:  „Pozorujeme, že rostoucí množství dostupných kontaktů samo o sobě nezaručuje vznik skutečného vztahu.Seznamovací aplikace mohou podporovat rychlé posuzování druhých lidí a vytvářet dojem téměř neomezeného výběru”. V diskusi proto zazněla otázka, zda představa, že „někde je ještě někdo lepší“, nemůže oslabovat ochotu dát konkrétnímu člověku čas a skutečně jej poznat. Pozornost byla věnována také vztahovým a komunikačním dovednostem, bezpečným příležitostem k osobnímu setkávání a skutečnosti, že různé skupiny lidí nemají při seznamování stejné možnosti.

Právě význam prostředí, ve kterém se lidé mohou přirozeně a opakovaně setkávat, otevřel otázku, zda může mít rodinná a komunální politika určitou roli nikoli v „organizování vztahů“, ale ve vytváření podmínek pro mezilidské kontakty a vznik komunit.

Do diskuse přispěla také docentka Michaela Hřivnová z Univerzity Palackého v Olomouci a řešitelka projektu INTIME  poznatky o informovanosti mladých lidí o plodnosti a rodičovství, včetně souvislostí jeho odkládání a možností i limitů asistované reprodukce. Výzkum mezi vysokoškoláky ukázal, že 97 % žen a 88 % mužů se chce stát rodiči, zároveň ale mají mladí lidé v některých otázkách plodnosti výrazné mezery. Pravděpodobnost otěhotnění mladé ženy během jednoho cyklu, která se pohybuje přibližně mezi 10–19 %, správně určilo jen necelé 2 % žen a 7 % mužů. „Mladí lidé rodičovství většinou chtějí, zároveň ale často přeceňují, jak snadno a rychle může k početí dojít. Proto je důležité, aby měli o plodnosti a limitech odkládání rodičovství realistické informace včas,“ upozornila Hřivnová.

Když partnerem začne být umělá inteligence

Nový rozměr současných vztahů představila Nikol Schmidtová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. AI společníci už podle prezentovaných výzkumů nemusejí fungovat pouze jako asistenti. Mohou zastávat roli přítele, důvěrníka nebo romantického či sexuálního partnera a jejich fungování je založeno na opakované interakci a vytváření pocitu blízkosti čímž jsou nějaký čas schopni naplňovat potřeby svých uživatelů. „Jejich přitažlivost spočívá mimo jiné v nepřetržité dostupnosti, nehodnotícím přístupu, zrcadlení emocí a možnosti sebeodhalení,” popsala Schmidtová a doplnila i možný pozitivní efekt těchto technologií, který, pokud jsou tak naprogramováni, mohou pomáhat se zvládáním stresu, snižovat osamělost nebo v kontrolovaném prostředí podporovat komunikační dovednosti. U používání běžně používaných chatbotů však dle výzkumnice převažují negativní dopady jako je např.  riziko emocionální závislosti, vytlačování mezilidských kontaktů či vytváření nerealistických očekávání od skutečných partnerských vztahů.

Výmluvně to ilustruje výrok jednoho z uživatelů citovaný v prezentaci z výzkumu Pataranutaporn a kol. (2025): „Zasloužím si něco lepšího. Proto volím chatbota.“

Prezentace tak otevřela diskusi, která přesahuje samotné technologie: co se stane s našimi očekáváními od skutečného vztahu, pokud digitální protějšek nabízí nepřetržitou dostupnost, validaci a přijetí bez rizika odmítnutí, konfliktu či závazků?  Realitu a aktivní používání těchto ai a jejího vlivu na život uživatelů v diskusi potvrdila i Jiřina Stanoeva z Modré linky poskytující krizovou intervenci a psychologickou podporu. „Na krizové služby se často obracejí lidé, kteří řeší vztahová témata a čím dál častěji je na nás odkazují chatboti. Mluví například o tom, že jsou bez partnera, jak toto období prožívají, kam chtějí dál směřovat a zda a jaké vztahy chtějí hledat a budovat. Častým tématem jsou také rozchody a rozvody a změny, které s sebou přinášejí. Myslím si, že téma vztahů a problematika duševního zdraví jsou úzce propojené,“ uvedla Stanoeva.

Na její zkušenost navázala Pavla Kovářová z Jihomoravského Institutu Mysli, která připomněla význam prevence péče o duševní zdraví. Zároveň upozornila, že ne každá náročná životní situace automaticky znamená duševní onemocnění – nejistota, samota, odmítnutí nebo rozchod mohou být součástí běžného života. O to důležitější je podle ní posilovat psychickou odolnost, umět rozpoznat chvíli, kdy už člověk potřebuje odbornou pomoc, a zároveň jeho subjektivní prožívání nezlehčovat.

Když samota není volbou: nejen mužská zkušenost 

Výrazněji se v diskusi otevřelo také téma mužů, kteří život bez partnerky prožívají jako nedobrovolný a zatěžující. Data prezentovaná prof. Martinem Kreidlem ukázala, že za nedobrovolně single se označuje 15 % nezadaných mužů oproti 5 % žen; mezi nezadanými muži ve věku 21–39 let jde přibližně o každého pátého. Právě tato skupina zároveň patří k nejméně spokojeným se životem bez partnera – v průměru jej hodnotí jen 3,4 bodu z deseti, zatímco lidé, kteří o vážný vztah nestojí, 8,1 bodu. Na tato zjištění reagoval Petr Hadač, který představil zkušenosti z vedení mužských kruhů. Popsal je jako prostor, kde mohou muži otevřeně mluvit také o tématech, která jinde často nevysloví – o samotě, nejistotě, odvaze, agresivitě, odmítnutí nebo vlastních očekáváních nejen ve vztazích. 

Pohled mladé generace

Zkušenost nejmladší generace pak do diskuse přinesly maturantky SOU Morava Sharon Ribeiro de Oliveira a Natálie Nováková, které nabídly pohled své generace na seznamování a navazování vztahů. Mluvilo se o tom, že mladí lidé jsou díky sociálním sítím téměř neustále v kontaktu, samotná dostupnost komunikace ale ještě neznamená, že je jednoduché někoho skutečně poznat a vytvořit hlubší vztah. „Online můžeme být spolu prakticky pořád, ale osobní setkání je něco jiného. Aby mohl vztah vzniknout, potřebujeme také místa a příležitosti, kde se můžeme přirozeně potkávat, poznávat se a nebýt pod tlakem, že se musíme hned s někým seznamovat,“ shrnuly. Podle jejich zkušenosti je pro část vrstevníků osobní kontakt náročnější a jsou v něm nejistí, k čemuž podle nich přispělo i období covidových omezení. Část mladých proto využívá také umělou inteligenci – nejen jako zdroj informací, ale i jako prostor, kde konzultují své chování, komunikaci nebo to, jak v konkrétní situaci reagovat.

Právě na tuto stále silnější roli digitálního prostředí navázal Matěj Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. Upozornil, že vedle přínosů technologií je nutné sledovat také alarmující nárůst problémového a závislostního chování v digitálním prostředí a otevřeně diskutovat o jeho regulaci. „Technologie se vyvíjejí velmi rychle a regulace za nimi nesmí výrazně zaostávat. Musíme se bavit nejen o jejich možnostech, ale také o rizicích a o ochraně zranitelných uživatelů, zejména dětí a mladých lidí,“ apeloval Hollan. Na legislativní rovinu tématu upozornila také Radomíra Charvátová, která má v Národním centru pro rodinu na starosti legislativu. Připomněla aktuální návrh evropského KIDS Act, jenž má posílit ochranu nezletilých v digitálním prostředí. Návrh počítá mimo jiné s omezením přístupu dětí k sociálním sítím podle věku a zavádí princip „safety by design“, tedy povinnost digitálních služeb prokázat, že jsou pro děti bezpečné už svým nastavením. Týká se přitom nejen sociálních sítí, ale také online her či AI chatbotů a AI společníků; návrh omezuje i prvky podporující nadměrné používání.

Vedle osobních očekávání, obav a vztahových dovedností setkání představilo také prostředí, ve kterém se lidé mohou přirozeně poznávat. Otevřelo otázku dostupných komunitních aktivit, odborné podpory a role obcí, škol, zaměstnavatelů či neziskových organizací. Své programy představilo brněnské a olomoucké centrum pro rodinu či rodinný život, prostor dostaly i Smysluplné rozhovory a speed dating.  

Od seznamování k rodinné politice

Do společné diskuse vstoupili také zástupci mládežnických politických organizací Karolína Sasová za Mladou ODS, Marcela Šimková za Mladé Pirátstvo, Adam Knedlhans za Mladé ANO a Petr Polanský za TOP tým. Přinesli řadu konkrétních podnětů, jak mohou společenské podmínky ovlivňovat příležitosti mladých lidí k navazování vztahů.

V debatě výrazně rezonovala potřeba podpory tzv. třetích míst – dostupných prostor, kde mohou lidé trávit čas, setkávat se a navazovat vztahy bez nutnosti finanční investice. Opakovaně zazněla také podpora spolků, zájmových aktivit a komunit, například skautu, folklorních souborů nebo kroužků, a to nejen pro děti, ale také pro studenty středních škol.

Účastníci upozorňovali rovněž na potřebu vztahové výchovy a rozvoje komunikačních dovedností, ideálně už od raného věku a následně prostřednictvím preventivních programů ve školách. Diskuse se dotkla i rodičovských kompetencí – tedy role rodičů při vedení dětí k samostatnosti, odpovědnosti a schopnosti vytvářet zdravé partnerské vztahy. Zaznívala také potřeba hledat cesty, jak mladé lidi motivovat k přechodu z online prostředí zpět k osobním setkáním a skutečnému společenskému životu.

Na tyto podněty navázali zástupci veřejné správy. Eva Rossi z Magistrátu města Brna zdůraznila význam fungujících komunit a podpory místních aktivit prostřednictvím dotačních programů. Důležitost komunitního života a vytváření přirozených příležitostí k setkávání podtrhla také Jana Pízová z Krajského úřadu Jihomoravského kraje spolu s Bořivojem Sekaninou.

Diskuse tak ukázala, že rodinná politika nemusí začínat až podporou vzniklé rodiny. Může se týkat i prostředí, ve kterém lidé vyrůstají, učí se vztahovým dovednostem, osamostatňují se a mají příležitost vytvářet přátelské i partnerské vztahy.

„Možná nemusíme hledat odpověď na otázku, jak lidem vztah zařídit. Smysluplnější může být ptát se, zda vytváříme společnost, ve které mají kvalitní mezilidské vztahy vůbec dost prostoru přirozeně vznikat a rozvíjet se. Každý z nás k tomu může přispět a být aktivní v prostředí, kde právě působí,“ uzavřela diskusi Dagmar Löflerová, která se věnuje organizaci osobních seznamovacích setkání.

Právě tento pohled dobře vystihuje i smysl celého setkání. Kulatý stůl neměl přinést jedno společné stanovisko ani hotový seznam opatření, ale téma otevřít, propojit různé zkušenosti a pojmenovat otázky, které stojí za další pozornost. Patří mezi ně zejména rozdíl mezi dobrovolným a nedobrovolným single životem, rozpor mezi přáním mít vztah a jeho aktivním hledáním, odlišné zkušenosti mužů a žen, souvislosti s osamělostí a duševním zdravím i mezery v dostupných datech.

Podněty ze setkání budou sloužit jako základ pro další odbornou práci Národního centra pro rodinu a Jihomoravského kraje. Otevírají prostor pro navazující spolupráci, zpřesňování výzkumných otázek i další přemýšlení nad tím, jak podporovat prostředí, ve kterém mohou přirozené mezilidské vztahy vznikat a rozvíjet se.

Fotogalerie: