Jak si i v každodenním shonu uchovat blízkost, mluvit o svých potřebách a zvládat vzájemná zranění? Praktické semináře v Domažlicích a Plzni uplynulý týden nabídly prostor věnovat pozornost partnerskému vztahu a hledat konkrétní kroky k jeho posílení. Rodinný svaz ČR při nich zároveň proškolil ředitelku Národního centra pro rodinu Jaroslavu Otradovcovou a vedoucí Centra pro rodinu při Arcibiskupství pražském Magdalénu Koryčanskou.

Semináře Když chceme, aby nám spolu bylo lépe – čtyři kroky k většímu porozumění a blízkosti vedl Jan Zajíček, mediátor, emeritní ředitel Centra pro rodinu a sociální péči v Ostravě a autor metodiky Překážky dobrého (trvalého) vztahu a čtyři kroky k jeho proměně. Setkání se uskutečnila 19. října 2026 v Městské knihovně Boženy Němcové v Domažlicích a následující den v sále na náměstí Republiky v Plzni. Podle prezenčních listin se jich zúčastnilo 21 lidí v Domažlicích a 16 v Plzni.

Od nevyřčených očekávání k porozumění

Prvním tématem byla vzájemná komunikace. V partnerském soužití snadno předpokládáme, že nás druhý dobře zná, a měl by proto vědět, co potřebujeme. Nevyřčená přání však mohou vést ke zklamání a nedorozumění. Seminář vybízel k tomu, abychom svá očekávání dokázali pojmenovat a sdělit srozumitelně, konkrétně a bez výčitek.

Účastníci se zamýšleli také nad tím, jak do rozhovorů vstupují emoce, únava nebo zkušenosti z původních rodin. Součástí bylo hledání způsobů, jak dát druhému najevo vlastní prožívání a současně naslouchat tomu jeho.

Odpuštění potřebuje čas i svobodu

Výrazný prostor dostalo odpuštění. Jan Zajíček je přiblížil prostřednictvím obrazu rány, která potřebuje ošetření a někdy i opakovanou péči. Samotné ukončení hádky totiž ještě nemusí znamenat, že bolest mezi partnery odezněla.

Představený postup zahrnoval konkrétní pojmenování zranění, naslouchání bez okamžitého obhajování, vyjádření lítosti a žádost o odpuštění. Zdůrazněna byla dobrovolnost celého procesu a respekt k tomu, že zraněný člověk může potřebovat čas. Na ošetření bolesti má navázat porozumění tomu, co se stalo, a dohoda, jak podobnému zranění příště předcházet.

Co mohu změnit já

Další část semináře obracela pozornost k vlastnímu jednání. Místo čekání na změnu partnera nabízela otázku, co mohu do vztahu přinést já: jiný způsob sdělení, včasné pojmenování napětí nebo ochotu přerušit opakující se způsob hádky.

Prevenci konfliktů přibližovaly příklady z běžného života. Účastníci hledali možnosti, jak nahradit zobecňující výčitky konkrétním popisem situace nebo jak si předem domluvit signál, který pomůže zastavit vyhrocený rozhovor. Důraz byl kladen na postupný nácvik malých změn.

Podněty pro domácí rozhovor i příprava nových lektorek

Obě setkání měla komorní atmosféru a nabízela prostor pro otázky. Účastníci se zajímali o podrobnosti jednotlivých postupů a chtěli si cvičení vyzkoušet doma. Tento zájem projevovali lidé, kteří přišli samostatně, i společně přítomné páry.

Nové lektorky proto připravily a zájemcům následně zaslaly pracovní materiál shrnující hlavní témata, otázky k zamyšlení a podněty pro partnerský rozhovor. Součástí byla také mapa emocí podporující pojmenování vlastního prožívání.

Proškolení Jaroslavy Otradovcové a Magdalény Koryčanské propojilo studium metodiky s praktickou zkušeností při seminářích za přítomnosti autora. Následovalo metodické setkání se zpětnou vazbou. Cílem aktivity Rodinného svazu ČR bylo rozšířit okruh lektorů, kteří mohou tuto formu podpory vztahů nabízet dál.

Semináře zároveň přinesly program do oblasti, kde Rodinný svaz dosud nemá členské centrum. V Domažlicích byla navázána spolupráce se spolkem Fandíme rodině.

Děkujeme Městské knihovně Boženy Němcové v Domažlicích a Biskupství plzeňskému za bezplatné poskytnutí prostor a vstřícnost při pořádání seminářů.

Akce byly podpořeny z národního dotačního titulu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí.