Kulatý stůl na téma Slaďování zaměstnání a rodiny v aktuální ekonomické situaci pořádaly pod záštitou poslance Václava Pláteníka Nadace Sirius a Síť pro rodinu ve spolupráci s Rodinným svazem ČR a Unií center pro rodinu a komunitu. Setkání propojilo pohled výzkumníků, státní správy, zaměstnavatelů, samospráv i organizací pracujících přímo s rodinami.

První část programu se soustředila především na data a podmínky, ve kterých se dnešní rodiče rozhodují o péči a práci.

Mgr. Jana Poloncyová, Ph.D., z Nadace Sirius se v příspěvku Péče o předškolní děti: preference a realita věnovala tomu, nakolik současné možnosti odpovídají tomu, co rodiče skutečně potřebují. Podle prezentovaných údajů je nesoulad mezi preferencemi a realitou patrný zejména u rodin s dětmi ve věku dvou až tří let. Část matek v tomto období již nechce být plně mimo pracovní trh, jejich možnosti ale ovlivňuje dostupnost nerodinné péče i pomoc širší rodiny. Jako jedno z možných řešení zazněla potřeba lépe sledovat místní poptávku po předškolní péči a podle ní plánovat dostupné kapacity.

Na otázku rozdělení péče mezi oba rodiče navázala Mgr. et Mgr. Lenka Formánková, Ph.D., z Katedry sociální práce FF UK. Její vystoupení Když pečují otcové: zapojení mužů jako základ sladění práce a rodiny upozornilo na význam většího zapojení otců a rovnoměrnějšího rozdělení placené práce a péče. V diskusi zaznělo, že ochotu otců měnit pracovní uspořádání ovlivňuje nejen osobní rozhodnutí rodiny, ale také systém rodičovské podpory, výše finanční kompenzace a společenská očekávání.

Děti lidé chtějí. Rozhodují ale také podmínky

Andrea Bohačíková z M.arter se v příspěvku Češi děti chtějí, ale…: jak práce, péče a ekonomická nejistota ovlivňují rozhodování o rodičovství v Česku věnovala bariérám, které mohou rozhodování o rodičovství ovlivnit.

Prezentovaná data upozornila zejména na finanční nejistotu, bydlení a nedostatek pracovního uspořádání, které by umožňovalo lépe kombinovat práci s rodinným životem. Podle údajů zaznamenaných během setkání uvedlo 58,4 % žen ve fertilním věku, že děti mít chce, zatímco 6,3 % je určitě nechce. Významnou bariérou jsou podle prezentovaných výsledků finanční podmínky a dostupnost vhodného bydlení; velká část žen zároveň deklaruje potřebu pracovní flexibility, kterou však ne vždy skutečně má.

Debata tak ukázala, že otázku porodnosti nelze jednoduše vysvětlovat tím, že mladí lidé děti nechtějí. Důležité jsou také podmínky, ve kterých mají dlouhodobý závazek rodičovství přijmout.

Rodičovská jinak: více flexibility místo jednoduchého zkracování

Za Rodinný svaz ČR vystoupila PhDr. Ing. Marie Oujezdská. Ve svém příspěvku Rodičovská jinak: Jak lépe využít čas pro péči i profesi? zdůraznila, že cílem není nabídnout jedno hotové řešení, ale přispět do diskuse o podobě rodičovského příspěvku a rodičovské dovolené tak, aby více odpovídaly preferencím rodičů – jak pokud jde o délku péče, tak o kompenzaci příjmu – a zároveň umožňovaly rodičům udržet kontakt s profesním životem.

Česká diskuse se často soustředí na délku rodičovské dovolené a na argument, že dlouhé přerušení profesní dráhy může vést ke ztrátě kvalifikace a ztěžovat návrat pečujícího rodiče na pracovní trh. Marie Oujezdská proto nabídla srovnání se zkušenostmi Islandu, Norska, Švédska, Finska a Německa. V těchto zemích je finanční podpora rodičů ve větší míře spojena s předchozím příjmem a funguje jako kompenzace mzdy, o kterou rodič kvůli péči přichází. Současně bývá možné čerpání podpory pružněji rozložit a kombinovat s prací na zkrácený úvazek. Kratší období intenzivního čerpání finanční podpory tak nemusí automaticky znamenat kratší dobu rodičovské péče.

„Žádoucího efektu se nemusí dosahovat krácením délky rodičovské dovolené, ale efektivnější kombinací zkrácených úvazků a variabilního využívání náhrady ušlé mzdy,“ shrnuje Oujezdská v prezentaci Rodinného svazu. Smyslem je vytvořit více možností, jak propojit placenou a neplacenou práci a zároveň předcházet výraznému propadu životní úrovně rodiny.

Marie Oujezdská proto navrhla diskutovat mimo jiné o opětovném pojetí rodičovského příspěvku jako náhrady ušlé mzdy, větší podpoře částečných úvazků či pružnějším kombinování rodičovské dovolené a pracovního poměru. Větší finanční kompenzace by zároveň mohla usnadnit širší zapojení otců do péče.

Od rodinné politiky až po konkrétní zkušenosti zaměstnavatelů

Další směřování rodinné politiky představila Mgr. Jiřina Kunášková z oddělení koncepce rodinné politiky, služeb péče o děti a politiky stárnutí MPSV. Ve svém vystoupení připomněla mimo jiné současné strategické dokumenty i opatření, která mají usnadnit kombinování práce a péče, včetně dětských skupin, částečných úvazků a změn přinesených flexibilní novelou zákoníku práce.

Pohled zaměstnavatelů a praxe doplnila Mgr. Irena Přibylová ze Sítě pro rodinu příspěvkem Od benefitů k firemní kultuře: Co znamená být prorodinným zaměstnavatelem. Na konkrétní zkušenost velkého zaměstnavatele navázala Ing. Katarína Andrašovská z Generali České pojišťovny.

Zkušenosti samosprávy představily Mgr. Renáta Kočířová a Ing. Ludmila Placová z Magistrátu města Ostravy. Praktický pohled rodinných a komunitních služeb pak přinesly Klára Tomková z organizace Žít spolu – Rodinného centra U Motýlků a Barbora Zálohová z Mumraje, která představila coworking spojený s péčí o děti jako jednu z možností období mezi intenzivní rodičovskou péčí a návratem do zaměstnání.

Rodina a profese nemusí stát proti sobě

Z jednotlivých vystoupení se opakovaně vynořovalo společné téma: slaďování práce a rodiny není jen otázkou toho, kdy se rodič vrátí do zaměstnání. Záleží také na dostupnosti péče o děti, bydlení, finanční situaci rodiny, možnostech zkrácených úvazků, přístupu zaměstnavatelů i na rozdělení péče mezi oba rodiče.

Cílem proto nemusí být hledání jednoho ideálního modelu pro všechny. Některé rodiny preferují delší období převážně osobní péče, jiné chtějí dříve kombinovat péči s profesním životem. Podstatné je, aby tyto možnosti nebyly pouze formální, ale aby je rodiny mohly skutečně využít bez nepřiměřeného ekonomického propadu a bez toho, že se k dosavadní péči jednoduše přidá další pracovní zátěž.

Právě větší flexibilita a skutečná možnost volby mohou pomoci překonat zdánlivý rozpor mezi rodinou a prací – a současně lépe ocenit jak placenou práci, tak rodinnou péči jako společensky potřebnou činnost.

Prezentace řečníků budou k dispozici mj. na webu Rodinného svazu ČR.