22. říjen 2018

Vyjádření Národního centra pro rodinu k novele občanského zákoníku umožňující uzavření manželství stejnopohlavním párům (Sněmovní tisk 201)

Navržená právní úprava představuje průlomový zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje dosavadní uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny jako jednoho z účelu manželství a právo dítěte vyrůstat se svými biologickými rodiči.

V článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, má pouze muž a žena právo uzavřít manželství a založit rodinu. Předložený návrh plně nerespektuje také článek 7 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě mít právo, pokud je to možné, znát své rodiče a být v jejich péči. Nutno konstatovat, že vzhledem k existujícímu anonymnímu dárcovství spermatu je toto právo ohroženo i za současného stavu.

Navrženou úpravu nelze zdůvodnit ani výroky Evropského soudu pro lidská práva, který se opakovaně vyslovil v tom smyslu, že není nutné otevírat možnost uzavřít manželství homosexuálním párům, pokud jsou práva těchto párů dostatečně zajištěna.

Důvodovou zprávu k novele občanského zákoníku považujeme za přínosnou a výjimečnou proto, že tématizuje manželské soužití jako zásadně důležité pro oba partnery, jako jedinečnou příležitost k získání společenského statusu a jako zásadně důležité pro výchovu dětí.  Za velmi problematické považujeme, že se o rozšíření institutu manželství i na stejnopohlavní páry jedná v době, kdy je manželství párů opačného pohlaví zatlačováno ze sféry společenského uznání do sféry ryze soukromé a kdy nárůst počtu dětí narozených mimo manželství není předmětem zájmu státní rodinné politiky. V původní verzi koncepce státní rodinné politiky byla uvedena věta, že „stát nepodporuje žádnou formu soužití“.  Až na nátlak jedné z politických stran vlády předchozího volebního období byla vypuštěna. Výchovně vzdělávací péče, jako jedna ze základních funkcí rodiny, není v koncepci zmíněna vůbec.

Podle signálů, které vysílá státní rodinná politika českým rodinám, můžeme konstatovat, že nepovažuje rodinu za zdroj společenské prosperity a spokojuje se v tomto směru s pouhým konstatováním klesající sňatečnosti a pokračujícího rozpadu rodin. Považujeme za alarmující, že si společnost dostatečně nevšímá: stoupající neplodnosti párů ani 23000 dětí, které rozpadem manželství přichází o soužití se svými biologickými rodiči. Prakticky nevyčíslen zůstává počet dětí, které přichází každoročně o úplnou rodinu díky rozchodu nesezdaných rodičů. Společenské klima nemotivuje dostatečně mladé lidi k realizaci svých rodinných přání. Biologické rodičovství je příliš často považováno za překážku seberealizace, a proto je odsouváno do věku, který není pro ženu z fyziologického hlediska optimální.

Rozšíření institutu manželství na páry stejného pohlaví znevýhodňuje z tohoto úhlu pohledu páry opačného pohlaví, které představují většinovou společnost. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žádáme, aby novela nebyla přijata.