Navržená právní úprava představuje průlomový zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje dosavadní uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny jako jednoho z účelu manželství a právo dítěte vyrůstat se svými biologickými rodiči. V článku 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, má pouze muž a žena právo uzavřít manželství a založit rodinu. Předložený návrh plně nerespektuje také článek 7 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě mít právo, pokud je to možné, znát své rodiče a být v jejich péči. Nutno konstatovat, že vzhledem k existujícímu anonymnímu dárcovství spermatu je toto právo ohroženo i za současného stavu.

Navrženou úpravu nelze zdůvodnit ani výroky Evropského soudu pro lidská práva, který se opakovaně vyslovil v tom smyslu, že není nutné otevírat možnost uzavřít manželství homosexuálním párům, pokud jsou práva těchto párů dostatečně zajištěna.

Důvodovou zprávu k novele občanského zákoníku považujeme za přínosnou a výjimečnou proto, že tématizuje manželské soužití jako zásadně důležité pro oba partnery, jako jedinečnou příležitost k získání společenského statusu a jako zásadně důležité pro výchovu dětí.  Za velmi problematické považujeme, že se o rozšíření institutu manželství i na stejnopohlavní páry jedná v době, kdy je manželství párů opačného pohlaví zatlačováno ze sféry společenského uznání do sféry ryze soukromé a kdy nárůst počtu dětí narozených mimo manželství není předmětem zájmu státní rodinné politiky. V původní verzi koncepce státní rodinné politiky byla uvedena věta, že „stát nepodporuje žádnou formu soužití“.  Až na nátlak jedné z politických stran vlády předchozího volebního období byla vypuštěna. Výchovně vzdělávací péče, jako jedna ze základních funkcí rodiny, není v koncepci zmíněna vůbec.

Podle signálů, které vysílá státní rodinná politika českým rodinám, můžeme konstatovat, že nepovažuje rodinu za zdroj společenské prosperity a spokojuje se v tomto směru s pouhým konstatováním pokračujícího rozpadu rodin a nedostatečné porodnosti. Považujeme za alarmující, že si společnost dostatečně nevšímá: stoupající neplodnosti párů ani 23000 dětí, které rozpadem manželství přichází o soužití se svými biologickými rodiči. Prakticky nevyčíslen zůstává počet dětí, které přichází každoročně o úplnou rodinu díky rozchodu nesezdaných rodičů. Společenské klima nemotivuje dostatečně mladé lidi k realizaci svých rodinných přání. Biologické rodičovství je příliš často považováno za překážku seberealizace, a proto je odsouváno do věku, který není pro ženu z fyziologického hlediska optimální. 

Rozšíření institutu manželství na páry stejného pohlaví znevýhodňuje z tohoto úhlu pohledu páry opačného pohlaví, které představují většinovou společnost. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žádáme, aby novela nebyla přijata.