Card. KEVIN FARRELL INTRODUZIONE [IT]

Excelence, drazí zodpovědní za pastorační péči o seniory,
srdečně vás vítám na tomto druhém mezinárodním kongresu o pastorační péči o seniory.
Před pěti lety se uskutečnilo naše první setkání na téma „Bohatství let“. Tehdejší intuice se ukázala jako správná: pastorační péče zaměřená na seniory odpovídá skutečné a rostoucí potřebě v našich komunitách.

 Vám, kteří stojíte v první linii této služby, vyjadřuji upřímné poděkování: práce, kterou vykonáváte, je zásadní, a pro náš dikasterium je setkávání s vámi a naslouchání vám nesmírně přínosné. Právě vy se denně dotýkáte života starších lidí – jejich radostí, nadějí i těžkostí. Z vaší zkušenosti může vyrůstat pastorační přístup, který není „nařízen shora“, ale je zakořeněn v naslouchání a dokáže ocenit jedinečný přínos starších lidí pro církev i společnost.

 Během pontifikátu papeže Františka se pastorační pozornost věnovaná světu seniorů zintenzivnila a nabyla systematičtější podoby. Konkrétními gesty a stálým magisteriem postavil papež František stáří do středu církevního uvažování: pomysleme na audience věnované seniorům, na cyklus katechezí o stáří – plný lidské i duchovní moudrosti – na ustanovení „Světového dne prarodičů a seniorů“ i na poselství vydávaná při této příležitosti. Nejde samozřejmě o zcela novou věc – v pozadí stojí již dlouhá cesta írkevního rozvoje. Svatý Jan Pavel II. položil základy, když už při své cestě do Španělska v roce 1982 vyzval k pastorační práci, která by ocenila „tvůrčí roli starších lidí“. Tuto myšlenku převzala a rozvinula Papežská rada pro laiky v dokumentu „Důstojnost staršího člověka a jeho poslání v církvi a ve světě“ (1998) a sám papež Wojtyła ji dále rozvinul v dojemném „Listu starším“ (1999). Benedikt XVI. pokračoval v této linii; jeho návštěva v roce 2012 v římském domově „Ať žijí senioři“ zůstává v paměti. Představil se jako „stařec, který navštěvuje své vrstevníky“, a nabídl zásadní kritérium: „Kvalita společnosti se posuzuje i podle toho, jak zachází se svými seniory. Kdo dává prostor starším, dává prostor životu!“

 Když se podíváme ještě dál zpět, můžeme s jistotou říci, že naše reflexe o pastoraci seniorů má svůj vzdálený kořen ve Druhém vatikánském koncilu. Ten znovuobjevil církev jako Boží lid na cestě, uznal důstojnost křtu všech věřících a jejich spoluzodpovědnost za poslání a život církve. Právě toto koncilní znovuobjevení křestní důstojnosti, v každém věku a životní situaci, přirozeně vede k uznání role, kterou starší lidé mohou a mají mít v církvi. Abychom tedy pokračovali v uskutečňování koncilu, je třeba učinit další krok vpřed – podporovat rozkvět pastorační péče o seniory.

 Dikasterium pro laiky, rodinu a život – v duchu koncilních konstitucí *Lumen Gentium* a *Gaudium et Spes* – si klade za cíl sloužit jednotně celému Božímu lidu, v různých povoláních a obdobích života: odtud naše úsilí o rodiny, mladé lidi, laiky a společenství věřících. Protože dnes tvoří obrovskou – a stále rostoucí – část tohoto lidu právě starší lidé, nemůžeme při plnění našeho poslání opomíjet pastoraci věnovanou jim. Jak připomněl papež František při prvním kongresu, senioři jsou budoucností církve, nejen jejím minulostí: jejich zkušenost, zakořeněná víra a moudrost jsou neocenitelným pokladem pro celý Boží lid na cestě.

 Semeno koncilu se dnes setkává s novou společenskou situací: poprvé v dějinách jsme svědky rozšířené dlouhověkosti. Dochází ke skutečné demografické transformaci:
 senioři už nejsou menšinou, ale představují značnou a stále rostoucí část společnosti. Data to potvrzují: v Evropě má více než pětina obyvatel více než 65 let a v zemích jako Japonsko, Itálie a Německo tato skupina představuje již čtvrtinu občanů. Samozřejmě, že dynamiky, které vedou ke zvýšení počtu starších lidí, jsou různé a složité. V mnoha kontextech je to důsledek všeobecné prosperity; jinde je to způsobeno jinými jevy – opouštěním vesnic, vylidňováním oblastí v důsledku migrace, hospodářskými nebo politickými krizemi, které nutí mladé lidi odcházet. A přesto, bez ohledu na příčiny, je to globální jev: všude počet starších lidí roste. Dokonce i v Africe, kontinentu s velmi nízkým průměrným věkem, počet seniorů stoupá – a už nepředstavují výjimku v převážně mladé populaci, ale významnou skupinu, o kterou je třeba pečovat a kterou je třeba oceňovat.

 Koncil vyzval, abychom četli znamení časů ve světle evangelia. Prodloužení lidského života můžeme považovat za jedno z těchto „znamení“, které charakterizují „změnu epochy“, již prožíváme – a kterou je církev povolána číst s „prorockým duchem“ a „očima naděje“, jak nás k tomu vybízí Jubilejní rok. A tak, zatímco mnozí nahlížejí na růst počtu seniorů s obavami, jako by představovali zátěž pro společnost, my – jako církev – rozpoznáváme v dlouhověkosti dar Boží. Nejde o naléhavý problém, který je třeba řídit, ale o novou příležitost. Ve světle víry je delší životní období třeba chápat jako čas milosti, během něhož se lze s nadšením otevřít hlásání evangelia a přinášet obohacení celé komunitě.

 V mnoha farnostech nejsou starší lidé jen nejpočetnější skupinou, ale často také ejaktivnější. Dnes totiž život důchodce neznamená nečinnost; naopak, bývá často bohatý na závazky a vášně. Tento kongres se koná právě proto, že pociťujeme naléhavou potřebu společně vytvářet vhodné pastorační odpovědi na tuto novou realitu, sdílet zkušenosti a hledat vhodné cesty.

 Naše dikasterium je vám plně k dispozici, aby tuto práci podporovalo. Nechceme nabízet předem hotové recepty – každá komunita má svou historii a své specifické rysy –,
 ale přejeme si s vámi přemýšlet a kráčet společně, v opravdovém synodálním duchu, abychom posílili tuto zásadní pastoraci. Slova, která nám Svatý otec řekne zítra, budou jistě světlem a povzbuzením pro naši práci. Závěrem znovu srdečně vítám každého z vás a přeji vám plodnou práci. Kéž Pán vede naši službu starším lidem,
 kteří jsou požehnáním pro církev i pro celý svět