S. S. PAPA LEONE XIV Discorso ai partecipanti [multimedia]

Drazí bratři a sestry,

všechny vás vítám a s radostí se s vámi setkávám při příležitosti Druhého mezinárodního kongresu o pastoraci seniorů, pořádaného Dikasteriem pro laiky, rodinu a život.

Téma tohoto kongresu – „Vaši starci budou mít sny!“ (srov. Joel 2,28) – připomíná slova proroka Joela, která jsou tak blízká papeži Františkovi. Ten často hovořil o potřebě spojenectví mezi mladými a starými, inspirovaného „sny“ těch, kdo prožili dlouhý život, a obohaceného „viděními“ těch, kteří teprve začínají velké dobrodružství života.
 V tomto úryvku prorok oznamuje vylití Ducha svatého, který sjednocuje generace a rozděluje rozličné dary každému člověku.

V naší době jsou však vztahy mezi generacemi často poznamenány rozdělením a konflikty, které je staví proti sobě. Starším lidem je například vyčítáno, že nepouštějí mladé do pracovního procesu nebo že spotřebovávají příliš mnoho ekonomických a sociálních zdrojů na úkor ostatních generací – jako by dlouhověkost byla proviněním.

Takové myšlenky odhalují velmi pesimistický a konfliktní pohled na život. Starší lidé jsou však darem a požehnáním, které máme přijímat; a delší život je něčím pozitivním – je to dokonce jeden ze znamení naděje naší doby, přítomný po celém světě. Samozřejmě je to také výzva, protože rostoucí počet starších lidí představuje bezprecedentní historický jev, který nás vybízí k novému porozumění realitě.

Stáří je především blahodárnou připomínkou všeobecné dynamiky života. Dnešní převládající mentalita má sklon hodnotit existenci podle toho, zda přináší bohatství či úspěch, zda vykonává moc nebo autoritu – a zapomíná, že člověk je vždy omezena bytost s potřebami. Křehkost, která se objevuje u starých lidí, nám tuto obecnou pravdu připomíná; proto ji ti, kdo se utápějí ve světských iluzích, skrývají nebo vytlačují, aby neměli před očima obraz toho, čím se sami nevyhnutelně stanou.
 Naopak – je zdravé si uvědomit, že stárnutí „je součástí zázraku stvoření“ [2]. Tato křehkost, „pokud máme odvahu ji uznat, přijmout a pečovat o ni, se stává mostem do nebe“ [3].
 Místo abychom se styděli za lidskou slabost, budeme vedeni k tomu, abychom žádali o pomoc své bratry, sestry a Boha, který jako Otec bdí nad všemi svými tvory. Starší nás učí, že „spása nespočívá v soběstačnosti, ale v pokorném uznání vlastní potřeby a schopnosti ji vyjádřit“, takže „míra naší lidskosti není dána tím, čeho můžeme dosáhnout, ale tím, nakolik se dokážeme nechat milovat a – když je třeba – i pomoci“ [4].

Ačkoli se to může zdát zvláštní, stáří se dnes často stává náhlou skutečností, která nás zastihne nepřipravené.
 Na základě Písma, moudrosti církevních otců a zkušeností svatých je církev povolána nabídnout čas a prostředky k pochopení stáří, abychom jej mohli prožívat křesťanským způsobem – bez předstírání věčné mladosti a bez podlehnutí skleslosti. V tomto smyslu je katecheze papeže Františka z roku 2022 o tomto tématu neocenitelná, neboť rozvíjí pravou spiritualitu stáří, ze které můžeme čerpat při tvorbě užitečné pastorační práce.

Dnes má mnoho lidí po skončení pracovních let možnost užívat si dlouhé období dobrého zdraví, materiálního blahobytu a více volného času.
 Říká se jim „mladší senioři“ – často to jsou právě oni, kdo pravidelně navštěvují mši svatou a vedou farní činnosti, jako je katecheze a různé formy pastorační služby.
 Je důležité najít pro ně vhodný jazyk a příležitosti, zapojit je ne jako pasivní příjemce evangelizace, ale jako aktivní účastníky, a společně s nimi – nikoli místo nich – odpovídat na otázky, které nám klade život i evangelium.

Existují různé situace: někteří lidé přijímají první zvěst víry až ve stáří, jiní poznali Boha a církev v mládí, ale později se vzdálili, a další vytrvali v křesťanském životě.
 Pro všechny z nich musí být pastorace seniorů evangelizační a misijní, protože církev je vždy povolána hlásat Ježíše Krista Spasitele každému člověku, v každém věku a životní etapě.

Tam, kde jsou staří lidé osamělí a opuštění, znamená to přinášet jim radostnou zvěst o Pánově něžnosti, překonávat spolu s nimi temnotu samoty, tohoto velkého nepřítele života starších lidí.
 Ať nikdo není opuštěn! Ať se nikdo necítí zbytečný!
 I prostá modlitba, pronesená s vírou doma, přispívá k dobru Božího lidu a spojuje nás v duchovním společenství. Tento misijní úkol se týká nás všech, našich farností a zvláštním způsobem mladých lidí, kteří se mohou stát svědky blízkosti a vzájemného naslouchání těm, kdo už prošli delší cestu života.

V jiných případech bude misijní evangelizace pomáhat starším setkávat se s Pánem a jeho slovem.
 S přibývajícím věkem totiž mnoho lidí začíná klást otázky o smyslu života, což vytváří příležitost hledat pravý vztah s Bohem a prohlubovat své povolání ke svatosti.

Drazí přátelé, pamatujme stále, že zvěstování evangelia je prvotním úkolem naší pastorační služby.
 Zapojením starších lidí do této misijní dynamiky se i oni stanou svědky naděje, zejména svou moudrostí, zbožností a zkušeností.
 Modlím se za to a vzývám nad vámi mateřskou přímluvu Panny Marie a doprovázím vás svým požehnáním.

Děkuji vám!

 [1] Srov. František, La saggezza del tempo, Řím 2018, s. 9.
 [2] Homilie při mši svaté o Jubileu mládeže (3. srpna 2025).
 [3] Cyklus katechezí – Jubileum 2025. Ježíš Kristus, naše naděje. III. Velikonoce Ježíšovy. 5. Utrpení. „Žízním“ (Jan 19,28) (3. září 2025).
 [4] Tamtéž.

---