Dokud rodičovství zůstane synonymem finanční nejistoty, nečekejme plné kolébky. A dokud bude péče o dítě považována za překážku profesní kariéry, nebudeme moderní společností. Rodičovská logistika někdy předčí i profesionální firmy: umýt dítě, obléknout, nasytit, odvézt, vyzvednout, vyslechnout, navařit, uklidit, vyprat, vyžehlit,… Rodič získává péčí nezastupitelné rodičovské kompetence, ale bohužel, na trhu práce slyší: „Zkrácený úvazek? To se nám nevyplatí.“ Opravdu, nebo si to jen neumíme spočítat?

Péče není pauza od života – je to život sám

Mít dítě je bezpochyby radost. Ale také nonstop směna, kde se střídá vyčerpání s euforií tak rychle, že rodiče občas netuší, jestli zrovna pláče jejich dítko, nebo oni samy. Přesto tuto péči nechceme jen trpět – chceme ji společensky uznat. Chceme vyslat jasný signál: Rodiče nejsou přítěž. Jsou opěrný bod společnosti. A pro ty, kdo se chtějí nebo potřebují opatrně vracet na trh práce, má stát jedno základní zadání: otevřít dveře zkráceným úvazkům. Pootevření ve smyslu 5% zvýhodnění zaměstnavatelů na odvodech u zkr. úvazků na soc. pojištění, je skutečně jen symbol, první krok. Zatímco v Nizozemsku pracuje na zkrácený úvazek více než třetina zaměstnanců, u nás jen pod 7 % (r. 2024). Ačkoliv polovina rodičů by takovou možnost uvítala, nabídka ze strany zaměstnavatelů zůstává tristní. Proč? Právě proto, že dnes zaměstnavatel platí prakticky stejné odvody za plný úvazek svého zaměstnance, jako za poloviční. Motivace vytvářet flexibilní pracovní místa je tedy mizivá.

Co s tím? Jednoduché a férové pravidlo

Zní to banálně, protože to je banálně logické: poloviční úvazek = poloviční odvody. Stačí málo – zavést princip, že odvody a daně zaměstnavatele se budou odvíjet od rozsahu úvazku. Vytváříš nové místo na 50 %? Pak odvádíš 50 %. Spolu s tím: daňové zvýhodnění nově vzniklých částečných úvazků, podpora sdílených míst, investice do školek a dětských skupin, a hlavně změna narativu: pracovat méně neznamená pracovat méněcenně.

Ne všichni chtějí totéž

Někteří rodiče se chtějí věnovat výhradně péči a zůstat s dětmi co nejdéle. Jiní cítí potřebu se profesně vrátit dříve – kvůli sobě, rodině, nebo proto, že touží tvořit a být mezi lidmi. Moderní stát se neptá „kdy se vrátíš do práce?“, ale „jak ti máme pomoct, aby sis mohl/a vybrat?“

Chceme plné kolébky? Pak nesmí být rodičovství strašákem chudoby.

Fota: Copilot AI