Od péče k existenci
L’urgenza di uno sguardo pastorale sul mondo degli anziani [IT]
Excelence a drazí zodpovědní za pastorační péči o seniory,
tématem mého příspěvku je: „Od péče k existenci“.
Děkuji vám za nádhernou práci, kterou na tomto kongresu konáme, a chci se zamyslet nad šesti body, které nám mohou pomoci pochopit naléhavost pastoračního pohledu na svět seniorů.
V těchto dnech práce dozrává vědomí, že svět seniorů je složitější, než se často myslí. Naše kultura, a někdy i naše pastorace, dlouho vnímala stáří téměř výhradně v termínech křehkosti a potřeby péče. Tento zúžený pohled zakrývá plnost a důstojnost této životní etapy.
Úvahy prof. Rosiny a otce Evrarda nám pomohly překonat zjednodušení a stereotypy. Jsme povoláni přehodnotit kategorie, s nimiž k této fázi života přistupujeme – překonat předsudky, které redukují starého člověka na pasivního příjemce péče, a uznat jeho křestní důstojnost, která z něj činí aktivního účastníka společenství.
Výzvou je tedy právě toto: zviditelnit přínos seniorů pro poslání církve prostřednictvím pastorace, která podporuje jejich aktivní roli. Abychom to dokázali, je nutné udělat předběžný krok – zpochybnit naše jistoty. Naše práce bude úspěšná ne tehdy, když odejdeme s hotovými recepty, ale když budeme mít odvahu klást si nové otázky.
Odejít s méně jistotami znamená posunout se k pastoračnímu obrácení, které potřebujeme: přestat mluvit o seniorech a začít mluvit s nimi, naslouchat složité a překvapivé skutečnosti.
Paradox: aktivní přítomnost, ale pastoračně neviditelná
Senioři jsou živou součástí našich komunit. Všude na světě data potvrzují, že mají vyšší míru náboženské praxe a účasti než mladí a aktivně podporují farnosti. Přesto tato významná přítomnost často chybí v našem pastoračním horizontu.
A i když mluvíme o službách a úřadech v církvi, zřídka se zamýšlíme nad jejich situací. V mnoha církevních společenstvích se právem věnuje velká pozornost mladým, ale jen zřídka se najdou lidé nebo struktury, které se konkrétně věnují seniorům. Tato nerovnováha nás vybízí k zamyšlení. Jak můžeme přehlížet tak velkou část Božího lidu? Nastal čas začít cestu, která jejich přítomnost plně začlení.
Překonat stereotypy: samota generace v proměně
Prvním stereotypem, který je třeba „rozložit“, je spojování stáří s jednotnou, nehybnou zkušeností. Ve skutečnosti je to mnohem rozmanitější.
Jedním společným znakem je však samota. Je to fenomén s mnoha kořeny, do té míry, že se o dnešku mluví jako o století samoty. Týká se všech, ale nejvíce dopadá na ty křehké, tedy i na staré.
Problém je natolik vážný, že v mnoha zemích vznikají zákony, které stanovují povinnost péče o rodiče nebo zakazují jejich opuštění.
Zvláštností dnešní generace seniorů – poválečných „baby boomers“ – je, že právě oni, kteří kdysi zpochybňovali tradiční rodinu ve jménu autonomie, dnes často čelí stáří osaměle.
V mnoha zemích prudce stoupá počet tzv. šedých rozvodů (mezi lidmi nad 60 let). Tento bolestný jev vyvolává utrpení i obavy.
Paradoxně tak právě generace, která bojovala za sebeurčení, nyní žije stáří v ochuzených rodinných vztazích a v tichu, které žádný společenský pokrok nedokáže zaplnit. Přesto můžeme doufat, že tento trend není nevyhnutelný a může se obrátit.
Existence před péčí
Další rozšířený stereotyp ztotožňuje stáří výlučně s potřebou pomoci.
Kultura zaměřená na výkon vidí starého člověka jako problém, který je třeba „řídit“ – prostřednictvím plánů péče a institucí.
Tento přístup redukuje život na pouhé přežívání.
Kdo ale skutečně naslouchá seniorům, slyší hlubší touhu – nebýt jen „ošetřován“, ale žít naplno: milovat, učit se, snít, sloužit.
Tento postoj není odmítnutím pomoci, ale tichým protestem proti kultuře, která člověka definuje jen podle jeho nedostatků. Je to výzva k uznání hodnoty člověka nejen podle jeho potřeb, ale podle toho, kým je a co může ještě dát.
Tato žízeň po životě volá po pastoraci, která nabídne nejen péči, ale i smysl a poslání.
Od péče k existenci: nová pastorační vize
Ve svém poselství ke 2. Světovému dni prarodičů a seniorů papež František řekl:
„Nestačí připravovat projekty péče, je třeba vytvářet cesty existence, které umí ocenit přítomnost, svědectví a poslání starých lidí v církvi a ve společnosti.“ (2022)
Tato slova nás vybízejí překonat reduktivní pojetí stáří jako pouhé křehkosti a uznat jeho plnost: schopnost vytvářet vztahy, smysl, službu a víru.
Staří lidé nechtějí jen „přežívat“, chtějí žít naplno, být aktivními křesťany, svědky víry.
Kořen pastorace seniorů spočívá – jak připomněl kardinál Farrell – ve Druhém vatikánském koncilu a v jeho důrazu na křestní důstojnost každého věřícího.
Z této důstojnosti plyne i role seniorů jako učedníků–misionářů. Stáří není nemoc, ale životní období s vlastními výzvami i možnostmi.
Uznat důstojnost, abychom chránili život
Toto pojetí nás vede ke dvěma závěrům:
– musíme vytvářet projekty existence, které využívají dary a zkušenosti seniorů,
– zároveň poskytovat péči, která je důstojná a lidská.
Nedostatek uznání důstojnosti často vede k nedbalé, nebo dokonce násilné péči.
Podle Světové zdravotnické organizace zažívá 1 ze 6 seniorů na světě určitou formu zneužívání – fyzického, psychického, ekonomického či zanedbání.
K tomu dochází, když přestaneme vidět člověka jako bratra či sestru a začneme ho vnímat jako zátěž.
Konkrétní návrh: evangelium a modlitba za mír
Z těchto důvodů je třeba obnovit opravdovou pastoraci seniorů.
Znamená to nabídnout každému, až do posledního dne života, plnou křesťanskou zkušenost – nikoli její zjednodušenou verzi.
Jedním konkrétním návrhem je odpovědět na výzvu papeže Františka a zasvětit tento říjen modlitbě za mír.
Zapojme seniory ve farnostech, domovech i rodinách do nepřetržité modlitby za mír – mohlo by to být jejich zvláštní poslání v církvi.
Mnozí z nich sami poznali válku a její hrůzy. Mohou se stát „řemeslníky pokoje“, jak říká evangelium.
Každý dědeček a každá babička, kteří se modlí za své vnuky, mohou být průvodci mladých generací v čase nejistoty a strachu.
Mohou prosit Boha o svět, kde bude mír a důstojný život pro všechny.
Modlitba navíc ruší falešné rozdělení na „aktivní“ a „příliš slabé“ seniory. Je to poslání pro všechny, protože každý, kdo má srdce, může se modlit.
📚 Zdroj:
– originální text: Dall’assistenza all’esistenza, příspěvek přednesený na Kongresu o pastoraci seniorů (v rámci Dikasteria pro laiky, rodinu a život, Vatikán).
– citace papeže Františka: Poselství ke 2. Světovému dni prarodičů a seniorů, 2022.
– statistika o zneužívání seniorů: World Health Organization, Elder Abuse Fact Sheet, 2022.