Fórum aktivního stárnutí 2025 – Česku chybí participativní seniorská politika
V září se v Brně konalo Fórum aktivního stárnutí 2025 – událost, která konečně postavila téma stáří, škoda, že ne stárnutí, do středu veřejné debaty. Ministerstvo práce a sociálních věcí svolalo odborníky, zástupce veřejné správy, neziskové organizace i samotné seniory. Diskutovalo se o ageismu, duševním zdraví, digitální gramotnosti, kvalitě péče i mezigenerační spolupráci. Zazněla data, příběhy, inspirace. Ocenění si odnesly organizace jako Elpida či ŽIVOT 90, ale i jednotlivci, kteří v regionech tvoří komunitní oporu. A přesto jsme odcházeli s pocitem, že něco chybí. Nebyla to káva. Chyběla vize.
Stárnutí jako role bez scénáře
Česká seniorská politika se stále točí na zdravotně – sociálním pomezí. Cílí převážně na nejstarší seniory (lidi nad 85 let, kteří často bývají závislí na péči). A to je správně. Ale kde je uplatnění pro ty, kteří chtějí a mohou být aktivní? Dle RILSA a Lucie Vidovićové jsou celkem tři generace seniorů: mladší senioři (55 – 69 let), starší (70 – 84) a nejstarší (nad 85 let). Kde je prostor a nabídka pro ty, kteří mají chuť, energii i zkušenosti? Pro ně jako by scénář neexistoval. Mizivá je nabídka aktivit, chybí dostatečná znalost dobrovolnických programů, zkrácených úvazků a zcela schází celý systém participativní seniorské politiky.
Je to zvláštní. Máme tu generaci, která vychovala děti, budovala firmy, učila, léčila, tvořila. A když se konečně dostane do fáze, kdy by mohla své zkušenosti předávat dál, společnost mlčí. Jako by říkala: „Děkujeme, ale teď už si běžte sednout.“ A přitom právě to, co člověk dává, se mu často i vrací. Mít pro co – nebo pro koho – žít, dává životu smysl – ať už je jím člověk, koníček nebo poslání. Aktivace seniorů je cestou z izolace, radikalizace a je prevencí osamění a v kombinaci s mezigeneračním pojetím se její přínos násobí. Aktivní stárnutí není luxus, má být základem důstojného života. Kde jste naposledy zaslechli: „Počítáme s vámi; Pojďte spolupracovat; Buďte součástí rozhodování – nejen jeho adresáty?“
Inspirace nestačí. Potřebujeme strategii.
Fórum ukázalo, že téma stárnutí už není okrajové, ale pokud má být skutečně prioritou, nestačí nárazové aktivity. Potřebujeme systémovou změnu – scénář pro život po padesátce. Nabídku, která říká: „Máte své místo – vaše zkušenosti jsou cenné – společnost vás pot
řebuje.“
První pozitivní obrat ale přichází. V Jihomoravském kraji vznikly v sedmi obcích tzv. Komise seniorů KOS 55+ projekt Národního centra pro rodinu ve spolupráci s Krajem, který dává starším občanům hlas v místním rozhodování. Nejde jen o symbolické gesto, ale o konkrétní krok k participativní seniorské politice. Senioři nemají být (jen) objektem péče, ale subjektem změny. Mají mít prostor uplatňovat zkušenosti, navrhovat řešení a spoluvytvářet státní i komunitní život.
Co v Česku stále chybí?
Nechybí inspirace. Chybí systém. Chybí odvaha přestat vnímat seniory (jen) jako pasivní příjemce péče a začít je oslovovat jako aktivní spoluhráče. Místo „už jste si své odžili“ bychom měli slyšet „máte co nabídnout“. Chybí participativní rámec seniorské politiky, který by umožnil starším lidem spoluvytvářet prostředí, ve kterém žijí. Chybí scénář pro život po padesátce – pestrá paleta možností, jak být aktivní, užitečný, propojený.
Co konkrétně?
- Nabídka smysluplných aktivit pro lidi 55+
- Programy, které umožní mentorství pro předávání zkušeností ve firmách, školách, společnostech, politických stranách…
- Platformy pro mezigenerační spolupráci, kde se setkávají různé životní fáze
- Flexibilní pracovní modely, které respektují tempo a možnosti starších lidí
- Dobrovolnické příležitosti, které dávají životu smysl – protože to, co člověk dává, se mu často vrací
Stárnutí je každodenní proces – příležitost zrát, ne mizet. Není okrajovou kapitola života, ale prostorem pro další dějství. Česko potřebuje politiku, která seniorům nabídne roli, ne jen péči. A vykročení? S odlehčením…https://youtu.be/nCvsLBLWsco
Inspirace:
#rodinnápolitika #stáří #sociálnípolitika