Mme. ANNE-MARIE MAISON

Dialogue entre les générations : une rencontre vitale [FR]

– to je název, který jsem zvolila pro svůj příspěvek. Ale nejprve vám musím říct, kdo jsem a odkud přicházím.

Jmenuji se Anne-Marie Maison, pocházím ze srdce Francie, z Burgundska. Jsem matka rodiny a babička. Pracovala jsem v regionální správě a po odchodu do důchodu před dvanácti lety jsem se zapojila do katolického hnutí MCR – Křesťanské hnutí důchodců, jehož jsem dnes předsedkyní.

V této službě mě inspirují myšlenky, podněty a diskuse mnoha lidí. Naslouchám očekáváním – více či méně vysloveným, ale skutečným –, bolestem, radostem a nadějím starších osob. To, co vám říkám, je samozřejmě ovlivněno prostředím, z něhož vycházím – francouzským, západním, evropským –, ale zároveň otevřeným a solidárním s lidmi ve stáří na celé planetě.

Především – a to považuji za zásadní – jsem přesvědčena, že mezigenerační dialog se nesmí omezovat jen na setkávání nejstarší generace s dětmi či mladými lidmi. Existuje i „střední generace“, lidé ve věku přibližně 30–60 let.

Jaký vztah můžeme mít s těmito lidmi, s našimi dětmi, které jsou již dospělé, mají vlastní rodiny a velmi aktivní pracovní život? Jsou pohlceni zaměstnáním, výchovou dětí, starostmi o budoucnost. Často se odklonili od víry a přemýšlejí o smyslu svého života.

Můj příspěvek vychází z evropského, západního kontextu, kde generace často žijí odděleně. Ne všude je to tak – výzvy jsou jinde jiné, ale potřeba opravdového dialogu je univerzální.

Pro starší lidi, které zastupujeme, může být tento dialog nejen obohacující, ale dokonce může přinést „nové mládí“.

Aby byl mezigenerační dialog skutečný, je třeba zohlednit tři dimenze:

Vytvářet příležitosti k setkání.

Hledat konkrétní formy spolupráce mezi generacemi.

Ukazovat lidský a duchovní přínos, který tento dialog přináší Církvi i každému z nás.

1. Jít k setkání

Zkušenost MCR ukazuje, že lze vymýšlet a rozvíjet mnoho iniciativ, i když v jiných kulturách mohou mít odlišnou podobu. Inspirací mohou být projekty, které spojují generace – od škol, kde pomáhají senioři, po multigenerační domovy důchodců nebo africké babičky bojující proti AIDS.

Základní principy těchto setkání:

Bezpodmínečná hodnota každého člověka. Odpovědí na „kulturu odpisování“ je říci druhému: „Máš pro mě hodnotu.“

Vzájemnost. Nestačí se ptát, co můžeme dát starším, ale i co oni mohou dát nám.

Upřímné naslouchání. Jde o výměnu, ne o poučování.

U střední generace je dialog složitější – jsou zaneprázdnění, často vzdáleni víře, někdy mají pocit, že jim starší nerozumějí. Právě zde je naslouchání klíčové.

S mladými lidmi je to snazší – stačí jim dát prostor, projevit zájem, ukázat, že i oni nám mohou něco předat, třeba v oblasti technologií. Tím se cítí uznáni.

2. Budovat mosty – „žít život společně“

Nejvíce radosti přináší sdílení aktivit – společné vaření, zahradničení, vyprávění, hry.

Hra je univerzálním jazykem, který spojuje generace. Proto MCR vytvořil hru „Part’âges“ („Sdílené věky“), v níž není poražených – každý se obohacuje nasloucháním a sdílením.

Další příklady:

Den prarodičů a seniorů (od roku 2021), společné oslavy s mladými.

Projekt „Cesta na Lisabon“ – propojení mladých poutníků a seniorů při Světových dnech mládeže 2023.

Domácí a institucionální návštěvy, přinášející povzbuzení i duchovní doprovázení.

3. Vytvářet pastorační přístup otevřenosti

Rozvoj mezigenerační spolupráce je přínosem pro všechny – i pro Církev. Proto je „vitální“.

Základní principy:

Překročit rámec pouhé „pomoci“. Jde o rovnost osobností, ne o vztah pečujícího a potřebného.

Sdílet lidskou i křesťanskou naději.

Umožnit starším znovu prožívat víru v dialogu s mladšími.

MCR každoročně otevírá společné duchovní téma, např. Žít v rodině, Nový člověk, Vyber si život, Zdraví – jaká výzva!, a pro rok 2025: Přijmout a stát se – cesta k sobě, k druhým, k Bohu.

Projekt „Jubilé 2025 – týdeník MCR“ chce spojit křesťany všech věkových skupin v duchu papežovy výzvy stát se poutníky naděje. Každý týden nabízí duchovní podněty přes internet, podcasty či telefonní linku.

Závěr

Mezigenerační vztahy jsou životně důležité – pro společnost i pro víru.

Jsou posláním Církve – vytvářet mosty mezi generacemi.

A také společnou výzvou – starší mají úkol předávat naději, ale nemohou to dělat sami.

Otázka tedy zní:

Jak mohou mladí i starší „hrát život společně“, s křesťanskou nadějí jako dědictvím?

S odvahou, důvěrou a nadějí!

Anne-Marie Maison

předsedkyně Křesťanského hnutí důchodců