Fórum rodinné politiky 2026, které se konalo 11. září v Ústí nad Labem, přineslo mnoho aktuálních dat, zkušeností z praxe i příležitostí k odborné diskusi. Představena byla Zpráva o rodině 2026, které se věnujeme v samostatném článku, a součástí programu bylo také slavnostní předání ocenění Pečující roku 2026.

Široké spektrum odpoledních panelů ukázalo, jak různorodé otázky dnes rodinná politika řeší: proč se rodí méně dětí, jaký význam má primární prevence, jak posilovat rodičovské kompetence, jak podporovat rodiny s malými dětmi, jak reagovat na sociální vyloučení nebo jakou ekonomickou hodnotu představuje rodina pro společnost. Z Fóra jsem si odnesla spoustu informací a podnětů, ale také setkání s lidmi a řadu velmi plodných diskusí. Jedna otázka ve mně ale zůstává možná silněji než ostatní: Dokážeme naši podporu dostat také k lidem, kteří si o ni sami neřeknou?

Od heren až po odbornou pomoc

Centra pro rodinu nabízejí velmi široké spektrum aktivit. Na jedné straně jsou to ty nejpřirozenější a nejméně formální – třeba otevřené herny a kluby, kam mohou přijít rodiče s dětmi, setkat se s dalšími lidmi, sdílet své zkušenosti a vzájemně hledat oporu. Právě takové prostředí může být pro někoho prvním bezpečným místem, kde zjistí, že na své starosti nemusí být sám.

Na tuto nabídku navazují kurzy a semináře pro ty, kteří o manželství teprve uvažují, programy pro manžele a rodiče, kurzy komunikace, rodičovských kompetencí nebo prevence rozpadu vztahů. Centra pořádají komunitní, volnočasové, seniorské a mezigenerační aktivity, výlety, poutě, obnovy i programy pro lidi v různých životních situacích. A když už v rodině začíná „hořet“, mohou některá centra nabídnout poradenství nebo pomoci najít psychologa, terapeuta, mediátora, sociálního či právního poradce a další odbornou pomoc. Je to široká síť podpory, která může člověka provázet v různých etapách rodinného života – ideálně ještě dříve, než se obtíže promění ve vážnou krizi.

Kdo ale nepřijde?

Právě tady se pro mě po Fóru otevírá otázka jakési „šedé zóny“, které se dotýkali diskutující v průběhu celého dne. Hodně děláme pro to, aby byly preventivní programy dostupné. Také díky dotační podpoře MPSV a dalších mohou centra řadu kurzů a dalších aktivit nabízet za velmi nízkou cenu nebo bezplatně. To je velká pomoc.

Jenže nízká cena ještě automaticky neznamená dostupnost. Člověk, který si najde kurz partnerské komunikace, přihlásí se na rodičovský seminář nebo začne hledat poradnu, už totiž udělal několik důležitých kroků. Rozpoznal, že by mu něco mohlo pomoci, našel nabídku a rozhodl se přijít.

Co ale s lidmi, kteří podporu potřebují, ale sami ji nehledají? Nemusí být nezodpovědní ani lhostejní. Někdy prostě řeší jiné, mnohem naléhavější problémy. Jak zaplatit bydlení. Jak vyjít do konce měsíce. Kdo vyzvedne děti. Jak skloubit zaměstnání s péčí. Jak zvládnout další den. Na Fóru zazněla v této souvislosti i zdánlivá maličkost: pro někoho může být motivací k účasti třeba i zajištěné jídlo nebo hlídání či jiná zdánlivá drobnost nebo „neuznatelný náklad“. Právě praktická pomoc se základními potřebami může odstranit jednu z překážek, které člověku brání vůbec přijít. A možná bychom právě o těchto „maličkostech“ měli přemýšlet více.

Nestačí mít dobrou nabídku

V prostředí, kde existuje množství kurzů, seminářů, poraden a dalších aktivit, není jednoduché oslovit ani lidi, kteří už motivovaní jsou. O to obtížnější je dostat se k těm, kteří žádnou podobnou nabídku sami hledat nebudou. Myslím, že ale máme na čem stavět. Zkušenost center, mnohdy i nás samotných, ukazuje, že podpora, vzdělávání i včasné nasměrování skutečně pomáhají. Vidíme, že když lidé přijdou, často si odnášejí konkrétní nástroje, větší orientaci i pocit, že na svou situaci nejsou sami. O to víc si kladu otázku, jak tuto zkušenost nabídnout také těm, kteří sami nepřijdou.

Možná proto nestačí ptát se pouze: Co dalšího můžeme nabídnout?

Stejně důležitá je otázka: Co člověku brání naši nabídku využít?

Pro někoho je překážkou cena, pro jiného doprava nebo hlídání dětí. Někdo se stydí. Jiný má pocit, že jeho problém ještě není „dost velký“. Další má špatnou zkušenost s institucemi nebo jednoduše neví, kam se obrátit. A někdo je natolik zahlcený každodenními starostmi, že mu nezbývá kapacita řešit prevenci problémů, které ještě nenastaly. Pro centra pro rodinu je to podle mě důležitá výzva. Jak nečekat pouze na ty, kteří přijdou za námi, ale hledat cesty k lidem, kteří sami nepřijdou?

Možná právě zde získávají nový význam obyčejná komunitní setkání, herny, výlety nebo akce pro celé rodiny. Člověk nemusí přijít s vědomím, že „potřebuje pomoc“. Přijde s dítětem do herny, na výlet nebo na sousedskou akci. Nejprve vzniká vztah a důvěra – a teprve potom může přijít rozhovor o tom, co skutečně potřebuje.

Dostatečně nevyužitá je spolupráce s obcemi, školami, sociálními službami, neziskovými organizacemi, farnostmi a dalšími spolky, které už s rodinami v kontaktu jsou. Podpora pak nemusí čekat na okamžik, kdy si ji člověk sám vyhledá.

Samozřejmě je potřeba hledat rozumné hranice. Bezplatné služby, občerstvení, pomoc s dopravou nebo další praktická podpora mohou být zneužitelné. Riziko zneužití by nás ale nemělo zbavit otázky, zda někde existuje jednoduchá překážka, jejímž odstraněním bychom umožnili přijít člověku, který naši podporu skutečně potřebuje.

A právě to je asi nejsilnější otázka, kterou si z letošního Fóra rodinné politiky odnáším: Jak vytvářet nejen kvalitní a dostupnou nabídku, ale také cesty k lidem, kteří si o pomoc sami neřeknou – ideálně ještě dříve, než začne skutečně hořet?

Zpráva o rodině 2026 zároveň připomíná, že rozdíl mezi počtem dětí, které si lidé přejí, a počtem dětí, které nakonec mají, nelze vysvětlit jen finanční situací. Významnou roli hrají také partnerské vztahy, nejistota a obavy z budoucnosti. Právě zde může mít význam i širší síť podpory kolem rodiny. Pokud lidé vědí, že na rodičovství a rodinné obtíže nezůstávají sami, že mají dostupnou pomoc a vztahové zázemí, může to posilovat jejich důvěru v to, že rodinný život zvládnou. Nelze samozřejmě tvrdit, že samotná komunitní nebo preventivní podpora zvýší porodnost, ale může odstraňovat jednu z vrstev nejistoty, která lidem brání naplnit jejich původní rodinné plány.

Jaroslava Otradovcová