Co dnes lidé očekávají od partnerství a rodičovství? Co jim přináší radost a co je znejišťuje? Zpráva o rodině 2026 nabízí nová data o životě českých rodin a podněty k přemýšlení o blízkosti, odpovědnosti, životním smyslu i naději. Zpráva propojuje demografická a ekonomická data s výzkumy mezi rodiči a bezdětnými. Věnuje se také jejich hodnotám, obavám a očekáváním. Díky tomu pomáhá lépe porozumět rozhodnutím, za nimiž často stojí složitá osobní zkušenost.

Lidé v Česku si děti přejí

Přibližně třetina rodičů však podle Zprávy o rodině 2026 má méně dětí, než původně zamýšlela (s. 154 a 210). Naplnění jejich přání může pomoci dostupnější bydlení, lepší podmínky pro slaďování práce a péče o děti i podpora stability partnerských vztahů a životních jistot rodin (s. 287–291).

Blízkost zůstává důležitá

Harmonický partnerský vztah považuje za velmi důležitý 82 % dotázaných rodičů a 65 % bezdětných. Rodina si uchovává významné místo, přestože se mění podoby soužití i životní priority. Pro rodinu a děti chtějí žít čtyři z pěti rodičů, zatímco mezi bezdětnými tuto hodnotu označují za velmi důležitou dva z pěti. (s. 144)

Tyto rozdíly mohou být podnětem k rozhovoru mezi lidmi v různých životních situacích. Co pro nás znamená dobrý život? Jak v něm hledáme prostor pro sebe i pro druhé? A jak se naše odpovědi proměňují se zkušenostmi?

Vztahy potřebují péči i po svatbě

Zpráva upozorňuje na zranitelnost partnerských vztahů. O jejich ukončení během předchozího roku uvažovalo 12 % sezdaných a 30 % nesezdaných respondentů. Mezi časté zdroje neshod patří domácí práce, trávení volného času a výchova dětí. (s. 34–36)

To je podnět k dostupné podpoře párů v každodenním životě: k učení se naslouchat, mluvit o potřebách, sdílet povinnosti a řešit konflikty. Prostor má také společné přemýšlení o tom, co vztah drží pohromadě a jak o tuto blízkost pečovat v náročných obdobích.

Rodičovství přináší naplnění i vyčerpání

Nenahraditelnost vztahu mezi rodičem a dítětem vnímá 86 % rodičů. Současně 88 % spojuje výchovu dětí s velkým psychickým a fyzickým vypětím. Vyčerpanost uvádí 64 % rodičů a více než polovina připouští, že se snadno rozzlobí nebo bývá podrážděná. (s. 146 a 151)

Radost z rodičovství se tedy může potkávat s únavou a pochybnostmi. O to důležitější je prostředí, kde lze otevřeně přiznat, že něco nezvládáme, požádat o pomoc a odpočinout si. Také duchovní život může mít v tomto období podobu krátkého zastavení, vděčnosti nebo sdílení toho, co člověka tíží.

Každá životní cesta potřebuje respekt

Přibližně devět z deseti dotázaných rodičů i bezdětných souhlasí, že rodičovství je volbou, nikoli povinností. Mezi bezdětnými ve věku 25–44 let přitom 9 % uvádí, že by dítě chtěli, ale domnívají se, že se jejich přání nikdy nenaplní. (s. 151 a 154)

Mluvit o hodnotě rodiny proto vyžaduje citlivost k různým životním příběhům. Bezdětnost nebo život bez partnera mohou být volbou, ale také bolestnou skutečností. Každý potřebuje možnost někam patřit, rozvíjet blízké vztahy a nacházet smysl ve svém současném životě.

Péče propojuje generace

Přibližně polovina rodičů i bezdětných vyjadřuje obavy spojené s nutností zajistit péči o starší nebo nemocné blízké. Zpráva současně připomíná význam neplacené péče a mezigenerační solidarity. (s. 147 a 287)

Péče o blízkého otevírá otázky důstojnosti, vzájemnosti i vlastních hranic. Vedle praktické pomoci potřebují pečující také někoho, kdo jim naslouchá, a prostor pro odpočinek. Doprovázení při nemoci a stárnutí může zahrnovat i duchovní potřeby a hledání opory v situacích, které nelze snadno změnit.

Naděje potřebuje konkrétní podobu

Do rozhodování o rodičovství vstupují obavy z ekonomického vývoje, války i klimatických změn. Autoři doporučují posilovat vědomí, že rodičovství je zvládnutelné, a dostupnost komunitní podpory pro rodiny v krizi. (s. 166 a 290)

Naděje může růst ze zkušenosti, že na těžkosti nejsme sami. Z nabídnuté pomoci, důvěryhodného vztahu nebo možnosti sdílet své obavy bez posuzování. Pro někoho je zdrojem opory také víra, modlitba či vědomí hlubšího smyslu života.

Těší nás, že zpráva výslovně oceňuje rodinná a komunitní centra jako významné nositele primární prevence. Připomíná jejich přínos pro partnerské a rodičovské kompetence i každodenní fungování rodin a doporučuje posilovat jejich finanční stabilitu, včetně víceletého financování. (s. 291)

V Národním centru pro rodinu vnímáme tato zjištění jako povzbuzení k další práci a k vytváření prostoru, kde mohou lidé získat podporu, učit se pečovat o vztahy a nacházet vlastní zdroje naděje.

Výzkumnému týmu RILSA patří poděkování za rozsáhlou a pečlivou práci

Celá zpráva je ke stažení na tomto odkazu: https://katalog.vupsv.cz/fulltext/70625_zprava_o_rodine_2026.pdf

J. Otradovcová