Během setkání biskupů a národních ředitelů center pro rodinu z evropských biskupských konferencí, které organizovala Komise pro rodinu a život CCEE, odborníci z 22 zemí od 9. do 11. listopadu 2025 hledali v Římě nové impulzy pro pastoraci rodin. Českou republiku zastupovala Jaroslava Otradovcová, ředitelka Národního centra pro rodinu, která spolu s dalšími zástupci představila zprávu o aktivitách center pro rodinu a Rady pro rodin při ČBK. 

Úvodní slovo pronesl Mons. Leo Cushley, arcibiskup ze St Andrews & Edinburghu a předseda komise CCEE (Rada evropských biskupských konferencí), který zdůraznil, že rodina zůstává „živým znamením Boží naděje pro Evropu“. Pozornost vzbudila přednáška P. Marca Rastoina SJ, profesora na Papežském biblickém institutu. P. Rastoin popsal hlavní výzvy, kterým rodiny čelí: křehkost vztahů, pokles porodnosti, nejistotu identity, vliv pornografie i ekologickou úzkost mladých. Navzdory těmto obtížím však vidí naději – v obnovení víry, ve věrnosti, službě a odvaze k lásce. Představil devět cest pro budoucnost rodiny v Evropě:

1. Skautské a obecně mládežnické hnutí, farní skupiny mládeže a všechno, co mladým lidem umožňuje růst v samostatnosti, rozvíjet vztahové dovednosti a zrát v osobní víře, musí být prioritou. To je nejlepší příprava mladých k tomu, aby se mohli rozhodnout pro manželství (nebo zasvěcený život). Zasévá to semena budoucnosti.

2. Boj proti pornografii – vedený společně se všemi lidmi dobré vůle v občanské společnosti – musí být prioritou. Její dopady na manželský život jsou obrovské. Je třeba udělat vše pro ochranu nezletilých co nejdéle a pořádat besedy a osvětu na toto téma. Právní boj musí být doprovázen mnohem vážnější výchovou k sexualitě, citovému a vztahovému rozvoji, než jaká dnes existuje (ve školách i ve farnostech).

3. Podpora manželského života musí být ústřední pastorační prioritou – je třeba nabízet rodinám prostory pro naslouchání a doprovázení, podpořené odborníky a zakotvené ve farnostech. Církev musí svou ochotu pomáhat párům a rodinám vyjádřit nejen slovy, ale i časem, financemi, kněžími a angažovanými laiky.

4. Formace kněží v oblasti pastoračního doprovázení musí být výrazně posílena. V seminářích je výcvik stále často příliš teoretický nebo ponechaný praxi ve farnostech, aniž by se dostatečně zaměřoval na doprovázení párů a 6rodin. Tato formace musí být odborná, vážná a průběžná. Kněží se musí naučit pozornému naslouchání a schopnosti odkazovat lidi na vyškolené páry a kvalifikované odborníky.

5. Rostoucí problém neplodnosti a sterility vyžaduje větší pozornost – je třeba nabízet prostory pro dialog a podporu pro dotčené páry, pokud možno ve skupinách a za doprovodu odborníků. Někdy mohou katolické kruhy, svou přílišnou „vitalistickou“ optikou, přidávat bolest k bolesti.

6. Moderní komunikační prostředky je třeba využívat tvořivě a inteligentně – například prostřednictvím krátkých podcastů připravovaných týmy (např. podcast „Pečujte o svůj partnerský vztah“ z cyklu END Together Journey, 7 minut na epizodu). Stejně jako internet dnes pomáhá mnoha lidem odvážit se požádat v kostele o křest, může pomoci i párům odvážit se vyhledat pomoc.

7. Bylo by vhodné, aby některé liturgické svátky zvýraznily manželskou svatost. Například apoštolský pár Priska a Akvila z rané církve by mohl být uctíván liturgickou slavností věnovanou párům zapojeným do evangelizačního poslání církve. Další možností je sv. Ludvík a Zélie Martinovi, slavení 18. července. Jsou velmi známí a jejich manželský život je skutečným pramenem naděje. V poselství z 18. října 2025, při desátém výročí jejich svatořečení, papež Lev požádal,„aby toto výročí bylo příležitostí lépe poznat život a zásluhy těchto výjimečných manželů a rodičů, aby rodiny, tak drahé Božímu srdci, ale zároveň tak křehké a zkoušené, v nich nalezly ve všech okolnostech oporu a potřebné milosti pro svou cestu.“

8. Bylo by také vhodné, aby běžná liturgie mše jasněji ukazovala, že manželé jsou významným zdrojem společenské i evangelní věrohodnosti církve. Bylo by dobré, kdyby se to v liturgii odráželo – ať už skrze určité zvláštní mše během roku, nebo například doplněním slov „a manželské páry“ do eucharistických modliteb.

9. Nakonec nesmíme zapomenout, že prvotní hřích bude přítomen až do konce času – a že moderní společnost je pro páry mimořádně korozivní. Hodnotový svět, který prosazují média a převládající kulturní klima, je opakem hodnot evangelia, zatímco jednotlivci jsou dnes zranitelnější, méně zakořenění a úzkostnější. Proto musíme více stavět do popředí postavu samaritánky a rozšiřovat pastorační iniciativy pro ty, kdo jsou „zraněni v manželství“: církev je totiž onou „polní nemocnicí“, která všechny pokřtěné přijímá s mateřským srdcem.

O dalších rozměrech pastorace rodin hovořil Mons. Livio Melina, emeritní děkan Papežského teologického institutu Jana Pavla II., který představil rodinu jako „školu lásky a naděje“. Následně Vincenzo Bassi odprezentoval funci federace rodinných svazů FAFCE, jejímž je prezidentem. Zdůraznil, že v tomto rámci sehrává klíčovou úlohu, neboť propojuje národní rodinné asociace, koordinuje jejich společné postoje a pomáhá jim prosazovat témata týkající se rodinné politiky v evropských institucích i ve veřejné debatě. Slouží tak jako platforma pro výměnu zkušeností, společnou obhajobu a rozvoj odborného zázemí v oblasti podpory rodin.

Konkrétní doporučení a pastorační postupy budou tlumočeny a diskutovány na lednovém setkání center pro rodinu od 13. do 14. ledna 2026 v Praze.