Kongres i následné Setkání reflektovalo snahu papeže Františka postavit rodinu do středu společenského zájmu. Po celém městě visely malé transparenty s papežovými citáty.  Volba citátů[1] a účast členů jiných církví, církevních společenství a židů na programu kongresu podtrhovala výzvu adresovanou všem lidem: převzít společnou odpovědnost a spolupracovat jako velká rodina.

Témata přednášek reflektovala hlavní motto Setkání: „Naším posláním je láska: rodina plná života“

Program kongresu byl sestaven ze dvou klíčových referátů a následných cca 28 workshopů každý den.

Klíčové referáty jsou k dispozici v audio verzi na http://www.worldmeeting2015.org/the-latest/congressvideos/

Zajímavé myšlenky z referátů:

Biskup Robert Barron – Žít k obrazu Božímu: Stvořeni k radosti a lásce

Příspěvek zkoumal biblickou výpověď o tom, že lidské bytosti jsou stvořeni k obrazu Božímu. Podobnost člověka s Bohem se projevuje skrze inteligenci, touhu po dobru, kreativitu, svobodnou vůli a především skrze schopnost utvářet a žít ve vztazích. V lásce je člověk podoben Bohu nejvíce. Křesťan má ukazovat Boha na zemi, má se stávat:

• Knězem – tím, kdo miluje Boha,
• Prorokem – tím, kdo pojmenovává to, co je Boží,  
• Králem – tím, kdo vede do Božího království.  

Rodina je místem, kde se máme učit být kněžími, proroky a králi.

Proč je svět tak sekularizovaný? Ztratili jsme smysl našeho poslání, přestali jsme být Božími vyslanci.

Kardinál Robert Sarah- Světlo rodiny v temném světě

Bůh jako Otec, Syn a Duch Svatý, je jako rodina. Lidská bytost, stvořená jako Boží obraz, odráží Boží Trojici, zvláště v povolání dávat se v lásce. Písmo svaté ukazuje, jak temnota obklopující svět skrze dědičný hřích, poškozuje toto povolání a ničí vztah lidstva k Bohu a k bližním. Důsledky jsou velmi patrné. Církev hlásá Ježíše Krista jako světlo, které svítí ve tmě. Přijetím daru lásky skrze Ducha svatého, lidská bytost může milovat jako Ježíš a zůstat ve společenství s Bohem a ostatními. Křesťanská rodina se stává hlavním svědkem této lásky a jednoty – pramenem víry, naděje a lásky v dnešním světě.

• Hřích způsobuje nejen fyzickou, ale také duchovní smrt, hřích je příčinou všech našich problémů.
• Hledáme lásku tam, kde není, proto se oddělujeme od Boha a od sebe navzájem.
• Jsme hříšní a současně nás hledá Bůh. I my máme milovat ty, kteří jsou jiní než my.
• Víra potřebuje místo, kde může růst a rozvíjet se. Proto Bůh stvořil rodinu, v níž se stává On realitou. Rodina je místem, kde se má předávat lidství a skrze rodinu se má předávat světlo, před kterým ustupuje tma. Bůh vždy přemůže ďábla dobrotou.

Luis Antonio kardinál Tagele – Rodina: Domov pro zraněná srdce

Jeden z nejvřeleji přijatých referátů rozvíjel myšlenku dopadu vnitřního zranění, které se dotýká celého člověka a jeho sociálních vztahů, zejména na rodiny.

Rodiny jsou ohroženy z mnoha stran – nedostatkem finančních prostředků, nezaměstnaností, chybějícími základními prostředky, nedostatečným vzděláním, ekonomickými a politickými tlaky atd.  Největší ohrožení spočívají ve zraněních, která si členové rodiny způsobují navzájem. V této situaci se objevuje velké tajemství rodiny: i když je rodina plná zranění, je to pořád domov, který má to privilegium být místem, kde dochází k uzdravování, utěšování, povzbuzování zraněných srdcí. I když se zranění dějí přímo uvnitř samotné rodiny, rodina by měla zůstat místem uzdravování, pokud nemá dojít ke vzájemnému odcizení.

Kardinál Tagele se potom zabýval definicí domova na příkladu textu písně z jeho dětství.[2] Domov charakterizoval jako dar milující přítomnosti, skrze niž se dostáváme ke Kristu. Hlásání Božího království bylo často provázeno skutky a zázraky, které se týkaly uzdravování. Vláda Boží znamená uzdravování, spojování, napravování, přivádění zpět k životu. Ježíšovou misí je soucit, péče o druhé, utěšování, povzbuzování, ale také odmítnutí ďábla, který ovládá lidi. Ježíš nás učí pečovat i o zraněné nepřátele, chovat se iracionálně dle zákonů dnešního světa. Například otec ztraceného syna věděl, že domov by nebyl DOMOVEM, kdyby v něm ztracený syn nebyl znovu přijat….

Ježíš neuzdravuje pouze jednotlivé rány, ale uzdravuje nás celé, vtělil se do našich ran. Nevysvobozuje nás z našich ran, ale v našich ranách. Ježíš uzdravuje tím, že se nechá sám zraňovat.

I když jsme všichni nějak zraněni, nikdy bychom neměli říkat, že nemáme dar uzdravovat jiné. Naše vlastní rány, když budeme chtít, se mohou stát prostředky uzdravení, soucitu, porozumění, solidarity a lásky darované druhým.

Církev je také domovem pro zraněná srdce. Pro církev platí, že když jeden člen trpí, všichni trpí, když jeden člen je poctěn, všichni jsou poctěni. Církev zraněných se stává církví solidarity a soucitu, trpí se svými členy, ale také se s nimi raduje z jejich uzdravení.

Posláním církve je předcházet odcizení, osamocenosti, počítat se zranitelnosti svých členů. Smysl církve spočívá v intimním společenství, v lásce, ne v odcizení. Její identitou je misie uzdravování, spojování, usmiřování.

Kardinál použil příměru církve k polní nemocnici, v níž je Ježíš hlavním lékařem. Pokud chceme spolu s ním uzdravovat, musíme s ním být neustále ve styku. Uzdravování vyžaduje i ochotu zranění (si) přiznat, abychom lépe chápali zranění ostatních. Nesmíme se bát temnoty, ale musíme církev „zalévat“ nadějí a radostí. Nelze uzdravovat, když sami budeme vypadat zoufale! Často nemáme při uzdravování jinou možnost než být potichu a poskytovat milující přítomnost.

Vystoupení kardinála Seán Patrick O’Malley, O.F.M. Cap. a Pastora Richarda “Rick” Warrena mělo společný název Radost z Evangelia života  a mělo neobvyklou formu. Oba řečníci vystoupili společně na pódium a každý přednesl svoji část referátu.

Východiskem obou referátů bylo:

Křesťanské rodiny jsou povolány být kvasem v našem světě, nabízet světlo a naději. Ve světě plném utrpení a smutku je naším největším svědectví m žít život odvážné víry a nakažlivé radosti, ztělesňující blahoslavenství Krista, aby se svět mohl změnit. Můžeme to udělat tím, že přijmeme zvěst evangelia a budeme plně důvěřovat Božímu plánu pro rodinu.

Kardinál zdůraznil následující myšlenky:

• Evangelizace začíná v rodině.
• Všechny církve musí společně bojovat za rodinu.
• Nejsou až tak potřebné misie na Papuu, ale nová mise do USA a zemí západního světa, kde křesťanství vymírá, tam je misie nejtěžší.
• Krása našeho rodinného života musí lákat ostatní.
• Rodina je školou lásky – to je v Božím plánu.
• Musíme se snažit změnit dav ve společenství, dav totiž odpuzuje, ale společenství přitahuje.

Pastor ve svém emotivním vystoupení mj. podal výčet ohrožení pro rodinu, s nimiž se setkáváme ve světě, ve filmech, ve společnosti kolem nás….

• Materialismus je idealizován
• Nemorálnost je přikrášlována
• Pravda je minimalizována
• Hřích je normalizován
• Rozvod je odůvodňován
• Potrat je legalizován
• Droga je legitimizována
• Staří lidé jsou odlidšťováni
• Sex je trivializován
• Chudí jsou diskriminováni
• Nemocní jsou eutanaziováni
• Imigranti jsou stigmatizováni
• Řeč je vulgarizována
• Vzdělání je sekularizováno
• Bible je fikcí
• Křesťané jsou démonizováni
• Bůh je opomíjen
• Všechno je komercializováno

Pastor se otázal: „Co my křesťané? Nutno říci, že jsme také demoralizovaní, nezorganizovaní a kompromisní.

Co musíme udělat? Minimalizovat rozdíly, neevangelizovat ztracené, mobilizovat všechny členy a znovu nabít energií naše rodiny!“

Tématem Světového setkání rodina byla Rodina plná života, proto na závěr nabídl pastor „ definici“ takové rodiny:

Jaké jsou rodiny naplněné radostí?

1. Stojí na Boží lásce – Bůh je láska – nechme se Bohem milovat, milujme jej a pak tuto lásku posílejme dál do světa. Bůh nás nepotřeboval, ale chtěl nás a to ukazuje, kolik pro něj znamenáme. Jeho láska k nám je věčná a bezpodmínečná.
2. Plní nějaký účel. Jak poznat účel našeho života, kde najdeme odpověď? Odpověď je jednoduchá: číst – naslouchat slovům Stvořitele a mluvit s ním
3. Chtějí být jako Kristus- být boží, ne Bohem. Pamatujme, že na věčnost si budeme brát jen svůj charakter, ne kariéru, ne dům, ne bankovní kartu….

Jak nás Bůh učí být Božími? Vystavuje nás situacím, abychom mohli např. prokazovat lásku tam, kde je nám zatěžko, byli trpělivý, když to nejméně situace vyžaduje, byli pokorní, i když absolutně nevidíme důvod k pokoře….

• Slouží společně- skrze službu jiným slouží Bohu. Službu máme trénovat už zde na Zemi, každý máme něčím dobrým přispět- pomoc druhým je příležitost.
• Naplňují své poslání – a tím je láska. Sdílet lásku a víru je největším posláním rodiny naplněné radostí.

FOTOGALERIE                                            

Kongresu se zúčastnilo 20 000 lidí

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Hlavní cestu lemovaly vlajky zúčastněných zemí

Sobotního „Františkova festivalu“ se zúčastnilo cca 1 milion lidí, nedělní mše svaté 2 miliony, každý prošel vždy osobní bezpečnostní prohlídkou….

---

Citáty:

[1] „Láska je měřítkem víry“, „My všichni máme povinnost dělat dobro“ a „Mějte odvahu být opravdu šťastni“

[2] Židle je stále židle, i když na ní nikdo nesedí,

Ale židle není dům a dům není domov, když tam není nikdo, kdo tě obejme a nikdo,

Koho můžeš políbit na dobrou noc.

Pokoj je stále pokoj, i když tam není nic kromě šera,

Ale pokoj není dům a dům není domov,

Když jsme tam my dva vzdáleni od sebe

A jeden z nás má zraněné srdce….

Zpracovalo Národní centrum pro rodinu