Miláno 30. května  –  1. června 2012

Závěrečná zpráva z teologicko-pastoračního kongresu

Z pohledu evropské společnosti na rodinnou problematiku se VII. Světové setkání rodin zabývalo nejaktuálnějším tématem evropských rodinných politik,  tzv. slučitelností neboli harmonizací rodiny a zaměstnání.

               Referáty se dotýkaly v širokých souvislostech problematičnosti trendů, které umenšují význam rodiny díky narůstajícímu významu výkonů oceňovaných trhem. Kardinál Antonelli shrnul výpovědi slovy: „Z ekonomického hlediska se rodina nechápe jako subjekt vytvářející lidský kapitál a produkující prospěch pro společnost, ale pouze jako subjekt konzumu. Proto se zdaňují jen osobní příjmy, aniž by se braly v úvahu funkce rodiny… rodiny jsou penalizovány státem.“

               Přednášející poukazovali na skutečnost, že převažující uznání práce placené nad neplacenou způsobuje rozdělení lidské činnosti na práci, která je důsledkem otroctví (kardinál Tittamanzi), a na trávení volného času, které bývá ztotožňováno se soukromým volnem a časem prožívaným v rodině. Význam práce jako takové a tím i význam práce pro rodinu i význam slavení se tak zcela vytrácí: nedělní svátek je nahrazován víkendovým volnem, které bývá naplněno náročným programem. Prof. Luisino Bruni: „V kultuře spotřeby a peněz, která už nerozumí práci a není schopna oslav, se musíme  vrátit zpět k definici rodiny, práce a slavení dohromady, s ohledem na dvě klíčová slova – nezištnost a dar, které dostávají ‚úplně jiný význam‘ s ohledem na ekonomii… Nezištnost tedy znamená poznání, že určité chování se děje, protože je samo o sobě dobré a ne kvůli odměně nebo odvrácení trestu. Tato myšlenka má význam jak v rodině, tak v zaměstnání. Mzda je považována za ocenění za vykonanou práci a nikdy by neměla být hlavním stimulem, neměla by se stát jedinou motivací práce. A toto zneužívání právě dnes vidíme: dominantní kapitalistická kultura vytváří tichou revoluci s epochálními důsledky, o kterých mluvíme málo i my křesťané: peníze se staly hlavním nebo jediným důvodem pracovat… Neměli bychom zůstávat potichu a bezmocní vůči ekonomickému systému, který oceňuje veřejný a soukromý sektor manažerů milionovými mzdami  a učitele a sestry oceňuje nuznými mzdami. Jde o otázku spravedlnosti, a tudíž o otázku politickou, etickou a duchovní.“

               Kardinál Antonelli poukázal ve svém Souhrnu výsledků kongresu (plný text je přílohou závěrečné zprávy) na příčinu současné krize, která nevychází z křesťanské antropologie, podle níž je „člověk stvořený k obrazu Božímu, kterým je Trojice, vztahovým subjektem“. Současná krize je proto také „antropologickou a kulturní krizí. Individualistická, utilitaristická, konzumistická a relativistická kultura široce ovládá mediální komunikaci, ekonomiku i politiku“.  S ohledem na rodinu tato kultura „vytváří perspektivu štěstí založeného na kvantitě zkušeností, pocitů, dojmů a emocí a dává přednost přechodnému před něčím trvalým, okamžitému před projektem orientovaným na budoucnost… působí nedostatek sdílených hodnot, …redukuje rodinu na obyčejné soužití individuí ve stejném bytě, jehož různé modely jsou považované za vzájemně ekvivalentní; proto se raději hovoří o ‚rodinách‘ v množném čísle“.

Konkrétní závěry a doporučení, které zazněly v závěrečném Shrnutí od kardinála Antonelliho:

• Z důvodu vtíravosti mediální komunikace je však dnes třeba rodinnou zkušenost zintenzívnit a dodat jí na významu a  kráse.

• Při výchově je třeba posílit spojitost mezi rodinou a školou pomocí spoluúčasti na vypracování výchovných plánů nebo prosazováním skutečné svobody při výběru školy. Pro katolické rodiny by měla být upřednostňovaným partnerem katolická škola.

• Velkou důležitost mají také pravidelná setkávání, skupiny a společenství rodin, duchovní a přátelské sítě, jež vytvářejí sounáležitost a umožňují spolupráci a vzájemnou pomoc, dále sdružení a hnutí pro duchovní formaci a apoštolát i asociace občanské angažovanosti pro ochranu rodinných práv a identity.

• Všechny rodiny vykonávají domácí práci, která je rovněž významná pro ekonomický systém, i když se nezapočítává do HDP (hrubého domácího produktu). Avšak tím nejvlastnějším přínosem rodin do ekonomického systému je vytváření lidského kapitálu.

• Oba dva manželé jsou ve stále větší míře zaneprázdněni jak prací doma, tak i v zaměstnání, a musejí nacházet shodu a správnou rovnováhu, jak tuto zátěž rovnoměrně rozdělovat.

• V ekonomice zaměřené na rozvoj lze dnes považovat za práci jakoukoli aktivitu, která přidává hodnotu lidským vztahům, i když se při ní nevytváří zboží.

• Rodina je „pro každého člověka první školou práce“ (Jan Pavel II., Laborem Exercens, 10). Výchova má nejen morální hodnotu, ale je také podstatná z hlediska fungování ekonomického systému. Umožňuje získání sociálních ctností (nezištnost, důvěra, solidarita, spravedlnost, respekt k právu, pracovitost, schopnost spolupráce, smysl pro řád, radost z dobře vykonané práce nebo respekt k životnímu prostředí).

• V míře, v jaké dokáže rodina nabídnout lidský kapitál, se stává produktivním subjektem s ekonomickou hodnotou pro systém. Měla by tedy být zdaňována jak s ohledem na své příjmy, tak i na osoby, o něž se stará, podobně jako firmy, které jsou zdaňovány z čistých příjmů po odečtení nákladů na výrobu.

• Rodinná politika má ochraňovat práva rodiny a zahrnovat konkrétní opatření (bydlení, zaměstnání, škola, služby, doprava, opětovné spojení migrujících rodin atd.). Ústředním a jednotícím cílem by měla být podpora poskytovaná vztahům, které utvářejí rodinu a činí ji sociálním zdrojem, čili podpora stability manželské dvojice a jejího poslání plodit a vychovávat.

• Firmy by se měly především snažit o to, aby vytvářely pracovní místa. Kromě toho se od firem očekává, že budou co nejvíce přispívat k harmonizaci požadavků, jež jsou kladeny na zaměstnání a na rodinu.

• Neděli máme bránit proti vtíravosti trhu a šířící se nonstop práci a především ji posvěcovat účastí na mši svaté, odpočinkem a pěstováním rodinných vztahů. Je-li neděle dobře slavena, dodává smysl a krásu i běžnému životu a rozšiřuje slavnost i na všední dny. … Pracoviště se stává místem přátelství, smysluplné a uspokojující činnosti, kam někdy patří dokonce i slavnostní okamžiky prožívané s kolegy.       

Zpracovala Marie Oujezdská, Národní centrum pro rodinu