30. červenec 2012

Přípravné katecheze k VII. Světovému setkání rodin 2012 na téma
„Rodina – práce a slavení“

Dopis Svatého otce předsedovi Papežské rady pro rodinu kardinálu Enniovi Antonellimu
k přípravám na VII. světové setkání rodin (30. května – 3. června 2012, Milán)
Rodina – práce a slavení


Na závěr VI. světového setkání rodin, které se konalo ve městě Mexiko v lednu roku 2009, jsem oznámil, že příští setkání katolických rodin z celého světa s Petrovým nástupcem se uskuteční v Milánu v roce 2012 na téma „Rodina – práce a slavení“. Když chci nyní zahájit přípravu na tak důležitou událost, rád bych upřesnil, že se bude konat – dá-li Bůh – od 30. května do 3. června. Zároveň bych rád doplnil některá podrobnější doporučení k tématu a způsobu realizace.
Práce a slavení jsou úzce spojené s životem rodin: podmiňují jejich volby, mají vliv na vztah mezi manžely a mezi rodiči a dětmi, zasahují do vztahu rodiny ke společnosti a k církvi. Písmo svaté (srov. Gn 1-2) nám říká, že rodina, práce a sváteční den jsou dary a požehnání od Boha, aby nám pomohly plně prožívat lidský život. Každodenní zkušenost dokazuje, že pravý vývoj osoby obsahuje jak individuální, rodinný a komunitární rozměr, tak činnost, funkční vztahy, a také otevřenost vůči naději a bezmeznému dobru.
Organizace práce, chápané a vykonávané ve službě tržní konkurenci a maximálnímu zisku, a slavení, považovaného za příležitost k úniku a konzumu, v naší době bohužel přispívá k úpadku rodiny i společenství a k šíření individualistického stylu života. Proto je zapotřebí, aby se zahájila reflexe a vynaložilo se úsilí o sladění požadavků a časových nároků práce i rodiny a o obnovení opravdového smyslu slavení, zvláště v neděli, která znamená velikonoce týdne, den Páně a den člověka, den rodiny, společenství a solidarity.
Příští Světové setkání rodin vytváří jedinečnou příležitost pro nové zamyšlení nad prací a slavením s ohledem na sjednocenou, životu otevřenou rodinu, dobře začleněnou ve společnosti a v církvi, která vedle ekonomického zajištění rodinného jádra věnuje pozornost i kvalitě vztahů. Pokud má tato událost přinést opravdové plody, neměla by být izolovaná, ale měla by být začleněna do vhodného sledu církevních a kulturních příprav. Byl bych rád, kdyby se již během roku 2011, při příležitosti 30. výročí apoštolské exhortace „Familiaris consorcio“, která je „magnou chartou“ pastorace rodin, rozvinul hodnotný itinerář podnětů na farní, diecézní a národní úrovni, které by zdůraznily zkušenosti s prací a slavením s jejich skutečnými kladnými stránkami a se zvláštním přihlédnutím na dopad v konkrétním životě rodin. Ať křesťanské rodiny a církevní komunity na celém světě vnímají, že je to výzva, která se jich týká, a pohotově se vydají na cestu k „Milánu 2012“.
VII. světové setkání potrvá, tak jako ta předchozí, pět dní a vyvrcholí v sobotu večer „Svátkem svědectví“ a v neděli dopoledne slavnostní mší svatou. Ať nás tyto dvě oslavy, kterým budu předsedat, zastihnou všechny sjednocené jako „rodinu rodin“. Celkový průběh této události bude harmonicky spojovat různé roviny: společnou modlitbu, teologické a pastorační reflexe, okamžiky bratrství a sdílení mezi rodinami, které přicestovaly, a těmi místními, a také odraz v médiích.
Ať Pán již nyní naplní hojnou nebeskou přízní ambroziánskou arcidiecézi pro velkorysost a organizační úsilí vložené do služby univerzální církve a rodin pocházejících z mnoha národů.
Prosím o přímluvu Svatou nazaretskou rodinu, oddanou každodenní práci a vytrvalou při slavení svého lidu, a uděluji ze srdce Vám, drahý bratře, i Vašim spolupracovníkům apoštolské požehnání, které s mimořádnou láskou a rád uděluji i všem rodinám, zapojeným do příprav velkého setkání v Milánu.


V Castelgandolfu 23. srpna 2010
Benediktus PP. XVI


Úvod k přípravným katechezím k VII. Světovému setkání rodin 2012 na téma
„Rodina – práce a slavení“


Letošní Světové setkání v Miláně se bude zabývat jedním z nejnaléhavějších nároků současné rodiny: stávat se „základním místem, kde se láska žije a kde se k lásce vychovává (Benedikt XVI.)“, a současně obstát v chvatu každodenního života při plnění pracovních úkolů.

Církev ukazuje, že ví o situaci na evropském kontinentu, který je zachvácený horečkou přezaměstnanosti způsobené snahou udržet si pracovní místo a více či méně oprávněnou potřebou zabezpečit materiální blahobyt tváří v tvář hospodářské krizi. Nechybí ale ani univerzální „pohled církve k láskyplnému zkoumání utrpení a námahy, které prostupují život rodiny (Jan Pavel II.)“ v každé části světa.

Přípravné katecheze vycházejí ze základního poslání rodiny „být místem, které přijímá a dává život v plnosti“, a promítají je do každodenních rozhodování při utváření životního stylu. Povzbuzují k odvaze, která je potřebná při překonávání nemalých nároků profesního světa a která může uchránit před nebezpečím, že by se z domova stalo opuštěné místo.

Ti, kteří přijmou pozvání k modlitbě nad katechezemi a budou se zabývat i souvisejícími otázkami, mohou zakusit ocenění církve za svoji statečnost, a to nejen v úsilí o vzájemnou manželskou věrnost, ale i za odhodlání přijímat a vychovávat své děti a nabízet nezištně pomoc druhým.

Při rozjímání dojde i na těžkosti rodin, které nezřídka vznikají nedoceněním ze strany společnosti. Ve snaze o zachování a oživení ekonomické prosperity státy často opomínají, že rodina vytváří bohatství současné společnosti i budoucích generací. Je místem, kde „lze čelit zlu a kde zlo může být poraženo“ (str. 15) výchovou a zakoušením základních lidských hodnot, jakými je například bezpodmínečné přijetí, vděčnost, služba, solidárnost, štědrost a v neposlední řadě odpuštění.

Současnému vnímání práce jako prostředku k seberealizaci přidává církev i další rozměr, když uvažuje o práci v souvislosti se slavením. „Nejen práce, ale i samotný sváteční odpočinek představují základní právo a zároveň nezbytné dobro pro jedince a jejich rodiny (Sacramentum caritatis)“. S tím souvisí ne vždy rozpoznávaný a především prožívaný význam neděle jako svátečního dne. Neděle není pouhým dnem pracovního klidu, který je možno vyplnit oblíbenými volnočasovými aktivitami. Smysl neděle se ani nevyčerpá v odpočinku k obnově sil před návratem do práce. Neděle je dnem slavení, tedy příležitostí pro setkání a utváření vzájemné blízkosti – s Bohem a s bližním. Takto prožívaná neděle neubírá práci na významu. Naopak. Práce je slavením přetvářena ze zdroje obživy na důležitý prostředek solidarity mezi členy rodiny i generacemi. V konečném důsledku se proto neděle může stále více stávat i dnem vzkříšení a vysvobození. Vysvobození nejen z poroby smrti, ale i z mnohdy pociťovaného tíživého otroctví práce.

Mons. Vojtěch Cikrle
biskup brněnský, předseda Rady pro rodinu ČBK