23. listopad 2018

Nové trendy otcovství

„Muž žije v rodině své ženy a žena žije v rodině, se kterou není spokojena.“ Těmito slovy chtěl brněnský profesor sociologie Ivo Možný shrnout dnešní krizi mužství a do jisté míry i otcovství. Jaká je nová role otce? Jak se stát mužem a otcem? Jaké místo zaujímá rodina v životě současných mužů a žen? Odpovědi na tyto otázky hledali přední čeští odborníci, známé osobnosti české psychosomatické školy Ludmila Trapková a Ladislav Chvála, psychologové Mertin a Hermann, profesorka sociologie Dana Hamplová a dlouholetý lektor a spolutvůrce programů pro otce a syny František Růžička na semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu nazvaném „Jak se proměňuje rodinná politika členských států Evropské unie s ohledem na roli otců v kontextu ČR aneb Rozšíření pohledu EU na otcovství – co dodat?“,  který pořádalo pod záštitou poslankyně KDU-ČSL Pavly Golasowské Národní centrum pro rodinu.

Seminář se zabýval otcovstvím na pozadí trendů, které se snaží podporovat a prosazovat Evropská Unie. Její záměry na úvod semináře shrnul slovenský poslanec Evropského parlamentu Branislav Škripek jako podporu většího zapojení otců do výchovné péče, zejména o nejmenší děti, s cílem umožnit ženám – matkám rychlejší návrat do profesního života. Stručně řečeno: otcové se mají více věnovat svým dětem a matky se mají více angažovat v zaměstnání. Unie chce tohoto záměru dosáhnout úpravami podmínek pro čerpání mateřské a rodičovské dovolené. Významnými nástroji jsou flexibilní formy zaměstnávání a možnost čerpat část rodičovské dovolené jen jedním z rodičů. Pokud by tento rodič, v praxi často otec, své možnosti nevyužil, zkrátí se o tuto dobu rodičovská dovolená a dítě tím ztratí příležitost prožít čas v rodičovské péči.

Rodinní terapeuti doktorka Trapková a Chvála upozorňovali na nezbytnost uznání významu přirozené rodiny (matka, otec dítě), na nezastupitelnost otce amatky, potřebu existence rodičovského páru matky a otce. Pokud rodinanefunguje, dochází k vážným poškozením organizmů. Biologický kořen nelzevyjednat. Matku a otce dítě přesně rozlišuje a oba principy, ženský a mužský,potřebuje. Oba mají úkoly závislé na vývojových obdobích dítěte,

Profesorka Hamplová obohatila odbornou diskusi mimo jiné i o empirická zjištění, že vnímání kvality života se u mužů i žen lišší. U žen je více závislá na existenci dětí, u mužů je spokojenost v životě více závislá na kvalitě partnerství a od něho se odvozuje spokojenost podmíněná existenci dětí. Zdravotní stav i úmrtnost závisí na kvalitě rodinného stavu: svobodní muži se dožívají o 10 let méně než ženatí, u žen činí rozdíl 9 let. Rizikovost toho, že muži a ženy nehrají svoji žádoucí roli v rodině, je dána sociálním prostředím, ve kterém lidé žijí.

Rostou počty nesezdaných, rozvedených a narozených mimo manželství. Nejedná se ale o všeobecné trendy, jak bývá v médiích mylně uváděno.Negativní trendy souvisí se sociálním statusem, zejména s úrovní vzdělání. Čím nižší je vzdělání, tím vyšší je rozvodovost a počty dětí narozených mimomanželství. Naopak, čím vyšší je stupeň dosaženého vzdělání, tím  si lidé více cení manželství. Tradiční stabilní rodina je typická pro bohatší společenské vrstvy. Roli hrají sociálnípodmínky mladých mužů. V rodinné politice by se proto nemělo zapomínat nachudší sociální vrstvy a jejich deprivaci. Velký význam mají proto i programyna podporu mužů, chlapců, podpora schopnosti převzít odpovědnost za svůj života za svoji rodinu.

Význam vzdělávání – programů pro mladé muže, které posilují dovednosti mužů pro přijetí své role v rodině, podtrhl i psycholog Václav Mertin. Praktické zkušenosti s programy pro otce a syny byly předmětem vystoupení Františka Růžičky.  

Doktor Herman charakterizoval 20. století jako období selhání otců. Selhání otcovské role v dějinách ukázal na dětské práci, události obou světových válek, ukradená touha dětem, liberální výchova, která je synonymem pro bezradnost a neschopnost cokoliv dětem odmítnout. Otcové selhali i v archetypu otcovství, projevilo se to především v chybějící ochraně dětí a žen.

Celkovou krizi života společnosti vnímá i z toho, že současný svět trpí mj. tím, že nedokáže uspokojit nikdy nekončící potřebu, kdy se zboží stalo bohem. Mediální svět není reálný svět, a přesto média poskytují pochybné vzory, pochybné vzory, všechno je možné, ale všechno má své důsledky..

Ženy proto vzaly život do svých rukou a muži přebrali ženské způsoby….

Společným jmenovatelem vystoupení bylo zjištění, že žádoucích změn nelze dosáhnout jen politickými opatřeními, ale především vzděláváním a výchovou k otcovství, jehož významnou součástí je schopnost převzít odpovědnost.