1. Vývoj světové populace


Na začátku 20. století měla průměrná evropská rodina 4-6 porodů. Od té doby klesla míra porodnosti ve všech zemích světa. Hodnoty míry porodnosti ve vyspělých zemích světa se pohybují pod úrovní reprodukce. Klesá i sňatečnost. Např. v USA je 30 % matek neprovdaných a tato skupina roste. Dřívější vyšší porodnost se dá vysvětlit jednak vyšší úmrtností novorozenců, jednak zvyklostí považovat děti za pracovní sílu. Od 12 let si děti byly schopny vydělat na svoji obživu. Pro lidi pracující v zemědělství byly děti zajištěním obživy v případě ovdovění nebo nemoci.
Konference se dotýkala převážně situace v Německu. Německo trpí značným deficitem porodnosti (např. v 60. letech byla porodnost 2,6, dnes je 1,2).
Faktory ovlivňující porodnost:
a/ na úrovni individua (výchova, zaměstnání, region)
b/ na úrovni společnosti (sociální zabezpečení, společenské důvody, názory, emocionální důvody)
Trend poklesu porodnosti je celosvětový. V rozvojových zemích klesla porodnost na 50 %. Světová porodnost na ženu jsou 3 děti. V roce 1935 bylo v Německu 7 % bezdětných žen, dnes je jich 25 %. Věk prvorodiček stoupá, u prvorodičky starší 30 let klesá pravděpodobnost, že bude mít 2. dítě.
V roce 2080 se má zastavit nárůst světové populace, celkový počet obyvatel naší planety by se měl ustálit na čísle 9 miliard.

Projevuje se demograficko-ekonomické paradoxon: čím vyšší je blahobyt dané společnosti, tím nižší je počet dětí ve společnosti.

Návrhy řešení deficitu porodnosti:

1. Přistěhovalectví
Rozvojové země mají stále velké přírůstky. Např. Německo by při zachování současného trendu mělo mít v roce 2050 o 16 milionů obyvatel méně než dnes. To se rovná ročnímu přírůstku obyvatel Indie…
Přistěhovalectví z rozvojových zemí je proto určitou variantou na vyrovnání deficitu porodnosti. Pokud by byl např. roční počet přistěhovalců do Německa 225 000, od roku 2020 by se stav obyvatelstva v Německu stabilizoval. Názory na to, nakolik je přistěhovalectví přínosem, se však liší. Na jedné straně mohou být mezi přistěhovalci schopní odborníci, (kterým by měla být dána možnost se po určité době do své země vrátit, aby mateřská zem nebyla o ně připravena), na druhé straně ne všichni jsou platnými pracovníky. Většinou nedosahují ani odbornosti, ani produktivity, která je běžná v hostitelské zemi, a proto nezvyšují "příjem na hlavu".

2. Změna systému penzijního pojištění
Pokud se nezvýší porodnost, bude za současného systému důchodového zabezpečení nutné snížit důchody až na 30 % současné výše.
Profesor Dr. Hans-Werner Sinn se zabýval myšlenkou co možná nejspravedlivější reformy penzijního zabezpečení.
Pokud klesá lidský kapitál, má být nahrazen reálným (věcným). Vždy bylo nutné nést dvojí zatížení (péči spojenou s náklady): péči o starší generaci a péči o mladší generaci. Pokud mnoho lidí již pečuje pouze o starší generaci, ale ne o mladší, má tuto péči nahradit v podobě investic. Např. rodina mající jedno dítě místo dvou, kterých by bylo potřeba na prostou reprodukci, by měla státu odvádět výši nevynaložených nákladů na dítě. Důchod v plné výši by dostávali pouze rodiče alespoň tří dětí, bezdětní by dostávali polovinu. Druhou polovinu by bezdětní čerpali z fondu, na který by v produktivní fázi povinně spořili.


2. Zúžení rodinných funkcí


O tomto tématu nejkomplexněji hovořil Gary Becker (nositel Nobelovy ceny za ekonomii a profesor univerzity v Chicagu).
Rodina je jednou z nejstarších institucí lidstva a je institucí nejdůležitější. Za posledních 50 let se událo v této oblasti tolik změn, jako nikdy před tím.

Čím se změny projevily a čím byly zapříčiněny:

  1. Na začátku 20. století měla průměrná evropská rodina 4-6 porodů. Mezi hlavní příčiny patří jak vyšší úmrtnost, tak zvyklost považovat děti za pracovní sílu. Od 12 let si děti byly schopny vydělat na svoji obživu. Pro zemědělce byly děti zajištěním obživy v případě ovdovění nebo nemoci. Postupně došlo k "zespolečenštění rodinných funkcí".
  2. Změnila se práce žen. Dříve ženy pracovaly většinou v zemědělství. Děti byly s nimi. Dnes ženy pracují mimo domov. V USA pracuje 75 % žen a jen některé mohou pracovat doma. V minulosti byla veliká nerovnoprávnost v dělbě práce mužů a žen. Vedle tvrdé práce trpěly ženy v některých státech i pod zákony, které zakazovaly ženám vlastnictví majetku. Dnes s nárůstem vzdělání u žen začíná i jiná dělba práce mezi mužem a ženou.
  3. Manželství přestalo plnit funkci ekonomického zabezpečení. Pro velkou část obyvatelstva není předpokládaný konec manželství smrt. 40 % prvních manželství se rozvádí (i v tak tradiční zemi, jako je Japonsko).
  4. Je potřeba ne mnoha dětí, ale dětí kvalitních, schopných kvalifikace a kvalifikovaných. Pod kvalifikací se rozumí výchova celého člověka - výchova k lidství, výchova srdce, charakteru. I když tradice přestává hrát ve výchově nejdůležitější úlohu, přesto se pod vzděláním nerozumí v první řadě školsky nabyté vědomosti, ale vzdělávání osobnosti v rodině. Investice do lidského kapitálu bude hrát ve 21. století ještě větší roli.
Závěrem je možné říct, že většina změn v životě rodiny je nevratná. Změnit se mohou pouze skutečnosti, které jsou vyprovokovány rodinnou politikou. Patří sem změna materiálního ohodnocení ženy ve společnosti, pokud pečuje o děti, a některé změny v rámci národního hospodářství.

Paul Kirchhof (profesor univerzity v Heidelberku, dlouholetý ústavní soudce, jehož zásluhou přijal Německý ústavní soud několik velmi významných výroků podporujících rodinu, ředitel Institutu finančního a daňového práva) se zamýšlel nad tím, co očekává stát od svobodných občanů z pohledu jejich přístupu k rodině. Pokud nevyužijí možností k založení rodiny, neproviňují se sice proti německé ústavě (německá ústava zavazuje k podpoře rodiny-pozn.red.), ale nepodílejí se ani na utváření budoucnosti, a proto nenaplňují očekávání, která do nich stát vložil. Pokles míry porodnosti, pokles sňatečnosti a nárůst mimomanželských porodů a počtu těch, kteří vychovávají svoje děti sami, ukazují na uvolnění lidské soudržnosti i životního a výchovného společenství rodiny. Je zpochybněn smysl života založený na vlastních dětech, zdá se, že je zeslabena vzájemná vazba v celoživotním společenství zodpovědnosti a vzájemné pomoci. Pokud nevyrůstá mladá generace, budoucnost není zajištěna. Většina mladých lidí při svém rozhodování o založení rodiny nedává přednost novým hodnotám, ale "pouze" odsouvá realizaci "starých hodnot" (neříká, že nechce děti, ale že si je ještě tento rok nepřeje…). Manželství je potenciální možnost rodiny a jako takové je má stát aktivně chránit.

Současná uzavřenost mnohých manželství vůči rodině je způsobena prostorovým oddělením zaměstnání a rodiny. V minulosti neexistoval protiklad mezi zaměstnáním a rodinou. Všeobecně platilo: "má děti, nebude mít bídu". Tuto skutečnost jsme "zespolečenštili". Je omyl považovat péči o děti za druh "stínového hospodářství". Nejde o rovnoprávnost žen, té bylo prakticky dosaženo, ale o rovnoprávnost matek.


3. Návrhy na řešení systému důchodového zabezpečení


Profesor Dr. Hans-Werner Sinn se zabýval myšlenkou co možná nejspravedlivější reformy penzijního zabezpečení.
Německo je "4. nejstarší zemí" (v roce 2035 bude na 1. místě) ne pro nejdelší průměrný věk, ale pro nízkou porodnost. To se promítne do systému důchodového pojištění. Buď se zvedne sociální pojištění na dvojnásobek, nebo se sníží důchody na polovinu.

Pokud klesá lidský kapitál, má být nahrazen reálným (věcným). Vždy bylo nutné nést dvojí zatížení (péči spojenou s náklady): péči o starší generaci a péči o mladší generaci. Pokud mnoho lidí již pečuje pouze o starší generaci, ale ne o mladší, má tuto péči nahradit v podobě investic. Např. rodina mající jedno dítě místo dvou, kterých by bylo potřeba na prostou reprodukci, by měla státu odvádět výši nevynaložených nákladů na dítě. Důchod v plné výši by dostávali pouze rodiče alespoň tří dětí, bezdětní by dostávali polovinu. Druhou polovinu by bezdětní čerpali z fondu, na který by v produktivní fázi povinně spořili.


4. Stárnutí obyvatelstva


Tento jev, který je historicky jedinečný (hovoří se o tzv. demografické zimě), prolínal většinu příspěvků. Stárnutím obyvatelstva dojde jak k restrukturalizaci spotřeby, tak ke snížení dynamičnosti vývoje. Starší lidé jsou méně dynamičtí. Vrchol tvůrčího myšlení je v 32. roce života. Klesne zaměstnanost i nezaměstnanost. Předpokládá se, že nezaměstnanost dosáhne výše 4 %. Při současném trendu produktivity práce poklesne hrubý domácí produkt. Pouze při zvýšené kvalitě výchovy budoucí generace (nárůstu dynamiky) by se mohl udržet nebo stoupat. Stárnutí se projevuje i na ekonomických opatřeních, např. EU se rozhodla pro deflaci (zvýšení užitné hodnoty peněz), která je výhodná pro důchody, ale nevýhodná pro mladé rodiny, protože znevýhodňuje investice. Mladá generace bude v menšině. Již teď je příčinou nechuti mladých k účasti na politickém životě to, že se tito lidé necítí být osloveni politiky. V budoucnu se zvýší zatížení mladé generace péčí o starší občany. Nastane gerontokracie. Postupně se bude prohlubovat teritoriální nerovnost. Koncentrace ve velkých městech poroste. Tradice se nebude předávat v plné šíři. 1000 lidí nahradí pouhých 600 příslušníků mladší generace.