Na základě rozhodnutí Papežské rady pro rodinu se ve spolupráci s arcidiecézí ve Valencii konal ve dnech 4.-7. července 2006 Světový teologicko-pastorační kongres, a to na téma "Předávání víry v rodině." Mezi zúčastněnými bylo mnoho kardinálů, arcibiskupů, biskupů, univerzitních profesorů, kněží, věřících mužů a žen, ale zvláště rodin z nejrůznějších koutů světa. Dohromady se zúčastnilo přibližně 9 000 lidí.

Během čtyř dnů odborníci představili osm základních pojednání na témata, která jim byla svěřena. Vyslechli jsme si svědectví lidí z různých skupin, duchovních a členů různých rodinných sdružení. Dále jsme si poslechli prezentace týkající se zkušeností s pastorální péčí o rodinu v různých částech světa. Tématické skupinky se zamýšlely nad některými z nejvíce naléhavých otázek dnešního světa.

Ve stejné době se také konaly ještě dva jiné kongresy: Kongres o dětech, zabývající se situací, ve které se nachází mládež v dnešním světě, o jejich postavení v rodině a o předávání víry. Druhý byl Kongres o starších, který se zaobíral problematikou prarodičů a jejich přínosem pro rodinný život.

Následují závěry vyplývající z teologicko-pastoračního kongresu jsou rozděleny do tří částí.

• Úvod - Rodiny dnes: Krize a vitalita

1) Kongres jasně upozornil na existenci paradoxní situace rodiny v současné kultuře. Důležitost rodiny si lidé příliš jasně neuvědomují. Nacházíme se v době velkých technických vymožeností, společenských změn, důležitých migračních změn a důkladného míchání kultur. Celá řada faktorů vede k zamyšlení nad přechodem směrem k novému stádiu naší civilizace. Ta vyžaduje muže a ženy jako silné osobnosti, kteří jsou schopni snášet změny a řídit je. Rodina má tedy ve skutečnosti rozhodující význam jakožto místo, kde se osobnost utváří.

2) Zároveň bylo také zkonstatováno, že rodina je vystavena zatím největší krizi v historii. Důvody této krize se nenalézají ani tak ve společenských a demografických změnách,jako spíše v kulturních a ideologických faktorech. Jak je známo, na jedné straně vyvíjí tlak konzum, jenž má tendence měnit či odstraňovat hodnoty tím, že zábavu a komfort učiní hlavním cílem v životě člověka. Na druhé straně tlak vyvíjí vytrvalé zesvětšťování s nihilistickými a relativistickými kořeny, jež usilují o zničení tradičního chápání rodiny jakožto komunity, která roste z lásky a je otevřená předávaní života. A to vše se děje jenom proto, aby tyto hodnoty byly nahrazeny individualistickým pohledem na svazek muže a ženy.

3) Kongres tvrdě odsoudil tento ideologický tlak a naléhal na intelektuály, na ty, kteří jsou zodpovědní za kulturu a také na vlády, aby si ti všichni byli více vědomi důležitosti rodiny a aby pomohli jejímu rozvoji, Dny, ve kterých se kongres konal, se zároveň prožívaly s velkou radostí. Teologicko-pastorační kongres společně se setkáním rodin a s kongresy o dětech a o starších byly projevem duchovního bohatství a vitality. Rodiny z celého světa na tomto setkání poznaly, že všude na světě žijí jiné šťastné a řádné rodiny. Bylo zřejmé, že rodinný život čerpá sílu z křesťanské víry.

4) Kongres shledal, že některé hodnoty, které jsou běžné v jiných zemích (zejména v těch více rozvinutých), jsou v rozporu s těmi, které charakterizují křesťanský pohled na rodinu. Krize rodiny je výsledkem antropologické krize, kterou dnes lidstvo prochází. Ta vznikla z něčeho, co se dá definovat jako "podstata samosprávy": to znamená takový přístup, kde jediné omezení pro chování jedince je způsobení škody někomu třetímu, ignorace pravidel a intuitivních hodnot. Takto je znemožněna schopnost rozeznávat, co je v životě dobré nebo lepší než něco jiného. Logickým následkem takového smýšlení je relativismus a subjektivismus, ze kterých vyplývá, že cokoliv, co přesahuje něčí vůli, je forma násilí nebo otroctví. Kritika manželství je založena na tomto způsobu myšlení, jenž se pokouší nahradit ho volnými svazky nebo svazky rychle zrušitelnými tím, že rozvod je možno zařídit velmi rychle.

5) Kongres zároveň prohlásil, že křesťané, muži a ženy, mladí a staří, rodiče a děti naleznou světlo a sílu v Kristu nejenom, aby odolali nátlaku, který přichází z mnoha různých stran, ale také, aby pomohli posílit naši společnost. Ježíš Kristus odhaluje rozhodující pravdu o člověku a tudíž i pravdu o rodině, pravdu nejhlubší, která je platná nejenom pro křesťany, ale také pro celé lidstvo: víru, která znamená věrnost a důvěru k Bohu. Víra vede k překonání strachu, k rozpoznání hodnoty života (včetně právě vznikajícího života) a k sebejistému čelení budoucnosti. Kongres takto nabádal křesťanské rodiny - ty, které se účastnily shromáždění, ale i mnoho jiných rodin z celého světa - aby si byly vědomy důležitého úkolu, který na ně připadá ve službě církvi a celého lidstva.

6) Pán svěřil evangelium celé církvi. Tento úkol je určen všem křesťanům bez výjimky. Všichni věřící si musí být vědomi této zodpovědnosti, která ovlivňuje různé oblasti života, a jistým způsobem i života rodiny. Dopis rodinám papeže Jana Pavla II. ve svém komentáři o Redemptor hominis uvádí, že mezi mnoha cestičkami církve je "rodina ta první a nejdůležitější" (č.2). Rodina je o lásce a je na celý život. v rodině člověk pozná, že život se nežije lépe, když se žije sobecky, ale když se člověk umí rozdávat. v křesťanské rodině se rodiče pozorováním dětí a láskou k nim učí radosti ze života a poznávají bohatství, které se nalézá v rozdávání a v pouhém vědomí toho, že jsou součástí rodiny. Děti se zase od svých rodičů a prarodičů naučí modlit a žít. Vidí, že jsou součástí tradice - tradice církve, která na ně přenáší víru v Krista a spojuje je v Něm.

7) Rodina znamená závazky a tedy i manželství - pevný svazek mezi mužem a ženou, který trvá po celý život. Toto je přirozené, ale Kristus to povýšil na svátost. Co se týče spojení se v jedno podle křesťanské tradice, která je shrnutá v Katechismu katolické církve a opakovaně prosazovaná Janem Pavlem II. a Benediktem XVI., kongres vytvořil své vlastní křesťanské pojetí manželství a rodiny, a to s naprostou upřímností a důkladností. Zároveň si byl vědom toho, že toto je způsob, jak přemoct současné krize a problémy. Z tohoto důvodu kongres povzbuzuje všechny křesťany, aby prohloubili svou víru, aby tak byli schopni vychovávat ve víře i ostatní.

• Současné problémy a výzvy pro rodinu

8) Na konferenci, ale zejména v tematických skupinkách, se dále zabývalo současnými otázkami a problémy, které ovlivňují rodinný život, a v některých případech ho dokonce brzdí v předávání víry dětem. Nyní shrneme hlavní body.

Manželství a občanská legislativa

9) Kongres připomenul, že společnost musí všeobecně směřovat k tomu, co je dobré, a musí si uvědomit důležitost manželství a rodiny. Po celá léta se bralo v úvahu, že muž a žena, kteří si navzájem rozumí, zakládají rodinu, jež je zdrojem života a vývoje společnosti. v současnosti se ale v mnoha státech zastává změna týkající se uspořádání manželství, a ta zachází až tak daleko, že zrovnoprávňuje homosexuální svazky. Toto se děje díky nejasnému výkladu rovnoprávnosti, podle něhož by žádná sexuální praktika neměla být vyloučená.

10) Rodina - a tedy lidská společnost - je stvořena otcem a matkou, jimž se narodí děti, které mají rádi. Rodina přesahuje individualitu. Církev, opatrovník křesťanského poselství, vysvětluje základní principy manželského života a dodává mu sílu, ale také rovnost a nedotknutelnost jeho práv.

11) Záležitosti, které byly zdůrazněny výše, se netýkají pouze jedné země, ale mnoha. Kongres jako příklad uvedl rezoluci Evropského parlamentu. Ten se pokouší přesvědčit poslance o rovnocennosti manželských párů a homosexuálních partnerství, která jsou plodem falešného pojetí lidské sexuality a výsledkem působení světského smýšlení. Nebezpečí společenského života bez hodnot je takové, že podporuje jakýsi druh zřetelného, stejně jako i nepřímo rozpoznatelného totalismu. Proto církev neúnavně brání základní práva každého člověka.

Rodina a sociální spravedlnost

12) Vzhledem k tomu, že rodina je základní jednotkou společnosti, je také zvláštním subjektem sociální spravedlnosti. Podle společenské doktríny církve založené na přirozeném právu mají rodiče právo a povinnost vychovávat své děti. Úkolem rodičů je vychovávat své děti ve víře. Svoboda předávání víry v rodinném kruhu je rozhodující podmínkou pro opravdovou náboženskou svobodu. Rodiče se musí tohoto úkolu ujmout doma, kde by se měli snažit rozvážně využívat prostředků sociální komunikace a internetu; ale také musí pečlivě pokračovat ve výchově, kterou děti podstupují ve školách a v jiných výchovných zařízeních.

13) Kongres žádá společnost, aby se snažila rodinu podporovat, každá rodina svým vlastním způsobem, všechny rodiny jako celek a tak přispěla svou energií a vitalitou k překonání individualismu a konzumu. v tomto ohledu kongres chválil práci skupinek, duchovních a rodinných sdružení.

Manželství a hospodářství

14) Ekonomická otázka byla vždycky pro rodinu velmi důležitá. Rodina je místo, kde se hromadí hojnost a kde je zaručen trvalý rozvoj. v průběhu dějin se tato produkce hojnosti, která nejprve vznikla ze zemědělství a z řemeslné výroby, změnila v produkci průmyslovou. Ta přinesla změny v rodinném životě, neboť žití ve velkých městech znesnadňuje schopnost být solidární, stejně jako znesnadňuje vzájemné vztahy mezi jednotlivými generacemi.

15) Již vícekrát bylo zpozorováno, že se dnes blahobyt v mnoha zemích měří pomocí hrubého domácího produktu (HDP). Toto měřítko ale nezahrnuje rodinnou produkci, i když ve skutečnosti je produkce dětí zcela nezbytným zdrojem bohatství, jímž jsou lidé. Profesionální práce mimo domov - jež je zcela legitimní skutečností - by neměla uškodit péči o děti. Aby se mohla uskutečnit touha dát rodině uznání, jaké si zaslouží, musí se společnost uspořádat nějakým jiným způsobem.

Bioetický rozvoj a manželský život

16) Lékařský a biologický výzkum přinesl velké výhody, ale také nové etické problémy, které přímo ovlivňují rodinný život. v moderní společnosti se velmi často mluví o právu na život a důstojnosti jedince, ale zároveň se tato práva nejvíce porušují. Na druhou stranu je také pravda, že v současnosti se objevily důležité bioetické otázky a otázky etiky, co se týče rodiny, které nejsou vždy adekvátně řešené. Existují názory schvalující potraty. Ty prosazují přesný opak toho, co je skutečná rodina, a navádí matky, aby ukončily život ještě nenarozeného dítěte. Kongres kritizoval kampaně podporující antikoncepci a potraty a také uvedl, že tyto jmenované skutečnosti útočí nejenom na život, ale také na samotnou existenci rodiny.

17) Něco podobného se týká i euthanasie a tendence zbavovat se handicapovaných lidských bytostí, které jsou pro společnost zátěží. Umožňovat utrpení či přistoupit ke smrti představuje obrovskou existenční prohru, která poukazuje na nedostatek dobrých lidských a křesťanských vlastností. Církev považuje lidský život za základ dobrého a za předpoklad všeho ostatního dobra. Z tohoto důvodu církev žádá o respekt jak k životu začínajícímu, tak i k tomu končícímu.

18) Byl také kritizován postoj zastávající názor, že každý muž či žena má právo mít děti bez ohledu na svou situaci, ale je zapomínáno, že děti nejsou jejich majetkem, nýbrž darem od Stvořitele. Umělé způsoby reprodukce a klonování jsou velmi silnými zásahy do důstojnosti člověka. Lidé mají od přírody dáno to, že se rodí jako plod opravdového manželského vztahu. To, k čemu vede výše zmíněný postoj - půjčování dělohy, ničení embryí - ukazuje, jak daleko může zajít lidské chování, když zapomene na hodnotu člověka.

Rodina a demografie

19) Na kongresu se odborníci na demografii shodli na vážném problému, který způsobuje v mnoha národech stárnoucí populace, a to zejména v těch více rozvinutých zemích. Klesající plodnost ovlivňuje ekonomiku a zároveň působí negativně na osobní život, rodinu a společnost. Aniž by byla přehlédnuta důležitost demografických problémů, kongres prohlásil, že společnost těmto problémům musí čelit s etickým postojem a vždy si vážit člověka - to znamená odmítat antikoncepci, sterilizaci, potraty a všeobecně neomalthusiánské postoje.

20) Předávání života a předávání víry spolu mají něco společného. Když jsou lidé v manželství připraveni přijmout dar života, tj. dar od Boha, tehdy jsou i schopni pokračovat v životním vzdělávání, které je cestou k předávání víry. Navíc by se nemělo zapomínat, že v rodinách, ve kterých jsou připraveni přijmout dar života, se dají s větší pravděpodobností najít vhodné podmínky podporující křesťanský život, stejně jako kněžství a život náboženský.

Rodina a ekumenismus

21) Viděli jsme, že témata jako rodina a ochrana života jsou dědictvím, které je všem společné. Dnes prakticky známe radosti a naděje rodin, stejně jako velmi vážné problémy, kterým musí rodina čelit. Proto jsme pociťovali nutnost společných závazků do budoucna, stability, ale také nezbytnost poslání jednotlivých duchovních skupinek u nás i ve světě.

22) Společným úsilím budou všichni věřící v Ježíše Krista schopni respektovat nařízení Božích zákonů a bojovat ve prospěch lidského života a přirozeného práva, co se týká manželství a rodiny. Proto musíme rozvinout různé formy spolupráce s ostatními křesťany, zvláště skrze farnosti a rodiny.

23) Takovýto druh ekumenické spolupráce mezi rodinami neohrožuje předávání víry v rodině. Naopak se mezi rodinami dobré vůle může láskou k bližnímu obohatit život křesťanské rodiny a ta bude moct pokračovat ve svém poslání i v dnešním světě.

• Předávání víry a křesťanského svědectví

24) Analýza zmíněných zkutečností umožňuje hlubší zamyšlení s jehož pomocí se budeme schopni zabývat rodinou jako místem, kde se předává dětem víra. o tomto se hodně mluvilo na kongrese hlavně ve svědectvích, která předávaly rodiny, duchovní a rodinná společenství a také se tom zmiňovaly prezentace pastoračních zkušeností z různých zemí.

25) Rodina byla vždy prvotním místem pro předávání evangelia. Rodiče předávají svou víru tím, že žijí jako skuteční křesťané. Když děti vidí velkorysost a smysl křesťanského života, který jejich rodiče a prarodiče prokazují skrze svá slova a své chování, postupně se učí následovat jejich příkladu a jsou směrovány k náboženským hodnotám a svátostnímu životu, který je tvořen Božským otcovstvím, láskou k Eucharistii, oddaností k Naší Paní, lásce k bližnímu, atd.

26) Z těchto důvodů, jak kongres zdůraznil, je rodina základní jednotkou, co se týče předávání víry, a to jak v zemích, kde je křesťanství většinovým náboženstvím, tak v oblastech méně křesťanských, kde se jako "semínka nové společnosti" jednotlivé rodiny učí žít podle evangelia. Počínaje rodinným životem, děti nastupují cestu učení, na které prohlubují svou víru a která dále pokračuje ve farnostech a jiných duchovních institucích.

27) Na kongrese se objevily nové iniciativy určené na pomoc rodinám v oblasti předávání víry, a to také v místech, kde křesťanství není moc rozšířené nebo tam, kde je ohrožené zesvětštěním. Vznikají specializovaná centra pro rodinnou výchovu a jiná místa, kde se pomáhá rodině na jejím počátku i v průběhu jejího života. Jsou to například přípravné manželské kurzy, centra či školy pro rodiče - se zaměřením na duchovní život v manželství nebo s důrazem na rodinu, atd. Křesťanské rodiny, které udržují vzájemné kontakty, si chtějí pomáhat prohlubovat život ve víře a plnit své poslání předávat víru.

28) Některé iniciativy diecézí, které byly zmíněné podrobněji, mají pastorační péči o rodinu jako jeden z hlavních bodů svých aktivit. Toto je případ i Komise pro rodinu, která se objevila na různých biskupských konferencích. Kromě toho přivádí rostoucí znepokojení k myšlence vylepšovat jak obsah katecheze, tak přípravných metod ke křesťanským svátostem. Farnosti jsou místa příznivě nakloněná navazování přátelských pout, lásce k bližnímu, ale jsou také místem, kde se rodiny navzájem podporují a kde si lidé dodávají odvahu k hlásání evangelia.

29) Konečně, kongres uznal za důležité roli škol a hodin náboženství. Bylo zmíněno, že rodiny mají následovat co nejlépe pokyny, které jsou dávány ve školách - v hodinách náboženství a v ostatních předmětech, a to zejména v těch, které mají přímou souvislost k člověku, jako například sexuální výchova. Toto vše je právem a povinností rodičů. Proto jsou důležitá rodinná sdružení a v některých případech rodinné katecheze k tomu, aby rodiny pokračovaly ve výchově svých dětí, kterou ony dostávají ve škole.

30) V pluralitních společnostech, což jsou dnes skoro všechny, katolické rodiny žijí v blízkosti jiných křesťanských rodin nebo takových rodin, které patří k jiným náboženstvím. Sdílí spolu své problémy a v mnoha zemích musí čelit snahám o potlačení vlivu náboženství. v těchto případech se považuje za užitečné podporovat mezi rodinami ekumenickou vnímavost, aby tito věřící v Krista mohli společným úsilím prosazovat ve společnosti respekt k manželství a rodinným hodnotám. Tímto způsobem budou katolické rodiny dávat jasný příklad toho, jak vypadá jejich víra a odkryjí její bohatství.

31) Chtěli bychom poděkovat kardinálovi Alfonsu Lopézovi Trujillovi, předsedovi pontifikačního koncilu pro rodinu a Agustínovi García-Gasco Vicenteovi, arcibiskupovi Valencie, a jejich pomocníkům za organizaci tohoto světového kongresu. Rádi bychom také vyjádřili díky všem zúčastněným přednášejícím a rodinám. Rodina, která předává víru, je zárukou naděje pro budoucnost lidstva i církve.