Národní centrum pro rodinu
Rodina jako prostor pro leadership PDF Tisk Email
Středa, 26 Říjen 2016 07:15
Leaders_smallV souvislosti s proběhnuvšími volbami jsme vyslechli spoustu komentářů nejen k programům jednotlivých stran a hnutí, ale také jsme mohli pozorovat různé způsoby vůdcovství neboli leadershipu, které jsou vlastní konkrétním vůdcům stran. A určitě bychom našli několik odlišných stylů vůdcovství, které naši političtí představitelé uplatňují. Styl vedení-vůdcovství rozhoduje mnohdy o tom, s kým chceme být v kontaktu, v týmu, s kým chceme či nechceme spolupracovat.

Práce s lidmi a jejich vedení je ale nedílnou součástí každého setkání i na pracovním trhu a také tato práce prochází v současné době velkým vývojem, dá se říci, že se radikálně mění.

Téměř do všech procesů zasahují inovace a mění jejich povahu, často i podstatu. Technologická infrastruktura nabývá nových rozměrů a charakteru. Komunikace probíhá prostřednictvím neustále se měnících a vylepšujících se prostředků.

Ale i v této době technických komunikačních vymožeností zůstává osobní kontakt tím nejdůležitějším prvkem komunikace. Člověk, který dokáže dobře komunikovat s lidmi, vcítit se do jejich situace, odhadnout jejich kvality a dovednosti, má pak předpoklady stát se jejich vůdcem, ne pouze mediální hvězdou.

Snahou naprosté většiny společností je mít v řadách svých řídicích pracovníků takové, jejichž pracovní styl motivuje a inspiruje ostatní a zaměstnance. Takové, které můžeme označit jako leadery.

Když odhlédneme od světa politiky, byznysu, akademického či veřejného světa, otevírá se nám ještě jeden prostor, ve kterém se uplatňují různé styly vedení, práce s lidmi – ve vlastní rodině. A právě zde se přímo nabízí vést své nejbližší skrze službu, nebo se leadry služebníky stáváme mnohdy možná nezamýšleně či neplánovaně. Často totiž spíše vidíme nekonečnost stereotypních úkolů a úkonů při péči o své nejbližší, únavu z neustálého opakování pokynů při výchově, bezpočet probdělých nocí, nedostatek času na všechno a hlavně pro sebe, propadáme myšlenkám o sebeobětování… Ale pokud si uvědomíme, že prací pro rodinu a službou svým blízkým ostatní také motivujeme, podporujeme je v jejich rozvoji, předáváme jim naše hodnoty, pak můžeme rychle zahnat myšlenky o sebeoběti a soustředit se na své „vůdcovské“ dovednosti, ke kterým se v rodině otevírá nekonečný prostor.  Rodina je určitě místem, kde rodiče „pracují“ ve prospěch celku a úspěchy a štěstí jednotlivců jsou naplněním i pro ně samotné. A zcela určitě jde o přínos pro osobnostní rozvoj rodičů díky pestrosti vykonávaných činností a uplatňovaných dovedností při vedení skrze službu.

Služba ostatním je základní univerzální lidská hodnota, která je základem všech světových náboženství, kterou ale uznávali a uznávají mnozí státníci, vůdci, myslitelé, aniž by se k nějakému náboženství hlásili. Takoví lidé vedou ostatní skrze službu, jsou tzv. lídry služebníky, jak je popsal zakladatel tohoto stylu vedení Robert K. Greenleaf (Servat Leadership).

Existují nekonečné spory o tom, zda se člověk leaderem rodí, nebo stává. Obojí připadá v úvahu v různé míře a v různých situacích. U každé osobnosti je to jiné. Ideální je „mix“ obojího. Důležitější a pro práci s lidmi a jejich vedení podstatnější je, zda jsou druzí ochotni nás následovat, zda přijímají styl naší práce a akceptují naše výzvy a další reakce. Zda jsme jako leadeři vzorem pro ostatní, zda je náš způsob vedení pro ně motivující a inspirující.

Vedení by nemělo být prostředkem jednotlivce k dosažení vlastního uspokojení („být šéfem“), ale mělo by být prostředkem k dosahování společných úspěchů. V takovém případě je vedení službou ostatním, ať už kolegům či klientům, a vůdce je charismatickým vzorem, ne „velkým šéfem“, který skrze službu dosáhne více úspěchů než direktivním stylem vedení.

Lídr služebník se zaměřuje především na růst a blaho lidí a komunit, do kterých patří. Zatímco tradiční vedení obecně zahrnuje hromadění a výkon moci jedním člověkem na „vrcholu pyramidy“,  vedení službou je odlišné. Lídr služebník sdílí svou sílu, staví potřeby druhých na první místo a pomáhá lidem rozvíjet se a fungovat co nejlépe dle jejich možností.

Lídr služebník musí chtít v první řadě sloužit, čímž se odlišuje od silového vůdce, který chce za každou cenu vést. Toto jsou dva extrémy, mezi nimiž je prostor pro lidskou přirozenost ke službě a vedení ostatních. Síla je dar, ale má být jen nástrojem ke službě, ne k uplatňování moci.

Tento způsob vedení je přínosný i pro samotného lídra, není to o sebepopření ani sebeobětování, ale o sebenaplnění. Lídři tohoto typu nacházejí uspokojení a štěstí, čehož „siloví“ vůdci málokdy dosáhnou.

Klíčové postupy lídrů služebníků jsou: sebeuvědomění, naslouchání, změna pyramidy, rozvíjení svých kolegů, koučing – ne řízení, podpora projevu energie a inteligence druhých, předvídavost, komunitní cítění.

Lídr služebník se neptá: „Jak mám přinutit dělat lidi věci podle mě?“ Ale ptá se: „Co mám dělat, aby lidi dostali to, co potřebují? Co potřebuje moje organizace, moje škola, moje skupina, rodina? Jak mám pomoci mé skupině, aby dobře fungovala?“

Lídr služebník tedy může být státní představitel, podnikatel, akademik, NGO lídr, armádní činitel, trenér, soused, rodič…, kdokoliv, kdo poskytuje vize, motivuje ostatní, umí komunikovat, vést, v první řadě vždy vidí ostatní, ne sebe, chce zlepšit v první řadě život druhých, ne svůj.

Nezbývá, než si přát, abychom leadrů, kteří chtějí více sloužit než řídit, potkávali ve svém okolí co nejvíce, případně se takovými vůdci snažili sami být alespoň doma mezi svými nejbližšími.
 

Spolupracující centra

mapa_center_CR

Synoda o rodině 2014–2015

synoda_small

Zasílání novinek

Přejete si pravidelně dostávat na Váš e-mail aktuality z Národního centra pro rodinu? Vyplňte prosím přihlašovací formulář.

Jméno:

E-mail:

20. výročí MRR

logo_MRR
20. výročí
Mezinárodního roku rodiny